Co takhle běh?
Posted by Hana | Filed under Sport
Tak už jsme tu měli rady pro začínající skialpinistky, víme k čemu je rakev na střeše a taky, jak být krásným, mladým, barevně sladěným metrosexuálem.
A protože se mezi palačinkáři stalo běžecké lyžování velmi oblíbeným sportem, měli by také vědět jak si pracně vypěstovanou kondici a metrosexuální vzhled a postavu i v jarních a letních měsících udržet.
Život je prostě nevyzpytatelný a občas se stane, že člověk musí překonávat různé překážky a vytvářet s osobami blízkými menší či větší kompromisy. A ačkoliv se bráníte sebevíc, sami sebe často překvapíte rozhodnutím, které Vás bude stát mnoho sil a utrpení. A tak se stalo, že jsem se ocitla mezi závodníky v přespolních bězích a ani jsem nevěděla jak. Možná je to ještě předčasné, ale chtěla bych se s vámi podělit o několik zásadních věcí a zážitků, které se takovému začínajícímu běžci mohou přihodit.
Pokaždé, když si čtete článek o tom jak začít s běháním, tak máte pocit, že je to úplně snadné, vábí vás na fotografie usměvavých běžců s dokonalou postavou, kteří se tváří jako by právě prováděli to nejlehčí a nejzábavnější na světě. Takže se stejnou lehkostí prolétnete celým článkem a máte pocit, že vám stačí prostě nazout si tenisky a můžete ihned vyběhnout. Jenomže praxe je jiná. Kdo by se nenechal zlákat pohledem na ty štíhlé modelky, v módních sportovních oblečkách, barevně ladících do posledních detailu, s úsměvem, bezchybným make upem a vlající hřívou vlasů… Jenže je to podvod! Nenechte se zmást, takhle nikdy při běhu vypadat nebudete!!!
Zejména běžci a běžkyně přespolních běhu dobíhají do cíle závodu často naprosto k nepoznání. Výhoda je v tom, že si můžete být jisti tím, že i když nemáte naprosto barevně sladěný komplet, tak v cíli ho mít budete. Nahnědlý odstín blátivé budete mít prostě od hlavy až k patě. Z této iluze vám nezbude opravdu nic, budete rádi, když se zrovna běh nepoběží přímo potokem a bota vám nezůstane zapadlá v bahně (přespolní běh v Senohrabech) nebo, když některá strmá místa nepolezete nahoru do kopce rovnou po čtyřech (Velká Kunratická). A až doběhnete do cíle bude vám úplně jedno, jestli máte na sobě starý tepláky nebo supermodní elasťáky z poslední kolekce NIKE. Takže je zcela jasné, že jakákoliv manikýra nebo snad péče obličej je před závodem zcela zbytečná. Stejně jako mně se vám může stát, že byste spíš potřebovali stěrače na brejle. Ostatní běžci a běžkyně vás budou totiž bezohledně předbíhat v ukrutné rychlosti a rozhazovat rozbředlé bahno až do výše vašich očí (do výše mejch očí-vaše asi tak prsa, podle toho, jak vysoko je teda máte) a vy ač se snažíte sebevíc, tak nejste schopni vy?í rychlosti než s jakou pořadatelé pomalu za vámi právě probíhající závod (již pouze pro vás) odklízejí. Celou dobu máte pocit, že byste potřebovali kapesník přilepený přímo u nosu, protože vám z něj leče jak z vodovodu a jiným přáním je, už tam sakra bejt. Dalším a asi nejhorším zážitkem je, když se takový závod běží v několika stejných kolech a vy funíte v předposledním kole na pokraji smrti a běžkyně, které právě dobíhají kolem Vás už směřují do cíle ve sprintu, který by vám přišel i na začátku závodu jako rychlost světla. V tomto okamžiku si opravdu říkáte, že by bylo lepší kdyby vás někdo zabil a ušetřil dalšího utrpení v podobě posledního (samostatného) kola, to by vám totiž prokázal tu nejlepší službu. Když ale přežijete tyto strašné zážitky a nepolevíte, může se vám i stát jako mně, že ve třetím závodu již předběhnete stokilovou mámu od třech dětí a třeba i padesátiletou veteránku po přechozené chřipce. To je potom váš nejšťastnější okamžik a máte spousty sil a motivace do dalších závodů. Nevěřili byste jak moc to funguje, když se najde na světě alespoň jeden jediný člověk, který běží ještě POMALEJI než vy.
Rozhodla jsem se tedy, že svůj velký boj s vůlí nevzdám. Abych tomu dostála, tak jsem si pořídila konečně pořádné obutí a teď si alibisticky říkám, že to bylo v botech a teď poběžím alespoň desetkrát rychleji. Konec loňské běžecké sezóny, který mě tak nepřipravenou zastihl, jsem totiž odběhala ve svým sportovních botách původně určených na cvičení aerobiku ( tam jsem dorazila jednou), které jsem si pořídila hlavně proto, že se mi líbily. Prostě do teď jsem měla pocit, že když vidíte tenisky, tak si je prostě vyberete hlavně podle toho, jakou mají barvu a jestli v tý barvě mají zrovna Vaší velikost . Jenomže to mě teda nákup běžecké obuvi vyvedl z omylu. Tak Vám tady s příslušnou dokumentací a radami odborníků zkusím popsat, co má taková bota mít.
První na co se vás prodavač zeptá je na jaký druh sportu boty sháníte, když se vám nebude chtít dále věnovat, pošle Vás jednoduše k sekci running. To tam pak stojíte a koukáte na ty boty, které jsou od pohorek u kterých máte pocit, že byste v nich neuběhli vůbec nic, až po jakési kosmické zvláštně tvarované věci, které by se hodily asi pouze k výstupu z Apolla na měsíci. Nenechte se proto prodavačem odbejt nebo prostě běžte tam, kde budou ochotní se s vámi podrobně zabývat. Já jsem zašla do City sport na Smíchově a tam se mě jedna milá prodávající hned ujala. Další věc na kterou se Vás dobrý prodavač zeptá, bude jakým směrem šmajdáte, neřekne to právě takhle, ale pro ujasnění toho, co vlastně od vás bude chtít slyšet jsem použila termín který každý zná. Dozvíte se, že většina běžců trpí zvýšenou supinací, to znamená, že šmajdá směrem ven. Druhý případ je tzv. pronace, šmajdání směrem dovnitř. Takže i podle toho vám řekne jakou botu potřebujete. Ty zatracený běhací tenisky mají totiž i tohle vymyšlený a každá podélná půlka boty je z jinak tvrdého materiálu. Odborníci to vysvětlují takto: při zvýšené supinanci není noha tolik ohebná v kotníku a velmi špatně snáší nárazy. Vhodná obuv by měla mít vhodnou výztuhu, která tlumí nárazy. Při zvýšené pronanci je kotník velmi flexibilní až nestabilní, z tohoto důvodu je nutné ohlížet se po obuvi se zvýšenou kontrolou stability. Taková bota by měla mít anti-pronanční výztuhu uprostřed vnitřních stran a paty. Tyto a další podobné informace získáte třeba na stránkách www.cviceni.org v rubrice běhání. Dozvíte se tam také, těchto několik typů při výběru běžecké obuvi: vhodná velikost znamená, že můžete pohodlně hýbat všemi prsty, že pata by neměla klouzat ani tlačit , že se musíte zkusit v botách proběhnout, že si mate zkusit i několik typů běžecké obuvi a že dobrá obuv by měla snést až 1000 km běhu. Ale musím říct, že některé informace nejsou brané s ohledem na ZAČÍNAJÍCÍ běžce. A to hlavně u toho nejpodstatnějšího, jak vůbec s během začít a kolik si toho můžu pro začátek dovolit. Když vám hned ze začátku doporučí trénink pro začátečníky 4 krát týdně 4-6 km, tak i když netrpíte nadváhou, neměli jste nikdy žádné zranění (které by mohlo ovlivnit váš běh), ale nikdy jste žádný sport nedělali a i když máte opravdu chuť běhat začít, tak tohle prostě neuběhnete. Takže jediné možné je to, že prostě svůj trénink přizpůsobíte Vaší momentální kondici, protože když se při prvním běhu odrovnáte tak, že celý týden nebudete moct chodit, už se vám příště nebude chtít. Ale aby jste zas moc nepolevili a nešetřili se příliš, tak je dobré, když se necháte občas vyhecovat nějakým zkušenějším běžcem něž jste vy sami, ten sice nastolí smrtící tempo, ale až po několika metrech zjistí, že se vám začínají měnit barvy obličeje a, že již opravdu dýcháte z posledních sil, tak tempo určitě zmírní, alespoň na hranici pro vás ještě únosnou tzn. odrovnávající, ale k přežití. Takže pokud se někdo z Vás taky nadchne pro tento sport, tak vám přeji mnoho zdaru a třeba se někde v těch zatracenejch teniskách potkáme.
P.S. Všechny tyto názory a zkušenosti jsou pouze informativního charakteru. Autorka nebere na svou zodpovědnost to, jak s nimi naložíte. Pro Boha, jestli je Vám 20 let a víc, tak takový věci nezkoušejte! Budete totiž už pravděpodobně patřit do skupiny osob, která trpí srdečními obtížemi, bolestmi hrudníku, závratěmi, vysokým tlakem popř. artrózou, a proto byste se měli místo běhání věnovat maximálně chůzi v rychlejším tempu a to pouze v případě, když chcete dostihnout ujíždějící autobus, neboť běhání by Váš zdravotní stav mohlo již velmi vážně ohrozit!
