Deníček z nemocnice
Posted by Eva | Filed under Jen tak
K výkonu operace jsem nastoupila dle stanovených instrukcí: úterý 9.12. v 7.30 do oddělení chirurgické stomatologie nemocnice na Karláku.
Sestřička mě přivítala, ukázala mi mojí postel a řekla, ať se převlíknu, uložím, že mi včas řeknou, až přijde na řadu moje operace. Tak jo. Oblíkla jsem se do domácího, vytáhla knížku a zahájila čekání.
Přišla jsem akorát do chvíle vizity. To chodí procesí doktorů a prohlíží si své pacienty. Můj doktor tam byl taky, slíbil, že se ještě zastaví.
Na mém pokoji je 8 postelí. Chvíli jsem si povídala s jednou holkou, včera jsem ji viděla na příjmu, ale tu po vizitě propustili. Takže teď jsou 3 postele prázdné.
Přišel můj doktor a chvíli mi vyprávěl o operaci, abych věděla, na co se mám těšit a dal mi podepsat papír, že opravdu chci vytrhnout 4 zuby.
Zanedlouho přišly nové 2 holky do 2 prázdných postelí. Jednu holku hnali na sál jen co přišla. Ta další si chvíli poležela a šla hned taky na řadu.
Přímo proti mně leží taková ukecaná a zvědavá paní. Pořád se mě vyptává, proč jdu na operaci, když mě nic nebolí. Pak je tu paní s brutálně oteklou pravou
tváří a vypadá, že jí to pekelně bolí. Zrovna dostala led.
Ta holka, co šla na sál první, už je zpátky. Je divná. Pořád se nemůže probrat. Zatím se ozvala jen jednou, a to, že chce blinkat. Mezitím připravují na operaci
mojí sousedku vpravo. To je důchodkyně – sympatická – budou jí předělávat horní i dolní dáseň tak, aby mohla nosit protézu.
Ta holka, co šla druhá, se už probrala. Ptala se, kolik je hodin, říkám, že 10.45. A JÁ POŘÁD NIC!
V rohu pokoje leží poslední paní, ta se dnes ráno přestěhovala z JIPky zpátky do své postele. Trhali jí 22 zubů, protože měla parodontózu. Teď bude mít protézu.
Pořád telefonuje a skučí, že jí to bolí. Sestřička jí už nese pilulky na bolest.
Mě je zatím střídavě zima a horko. Chvilku jsem si četla, chvilku spala, teď se snažím nebýt nasraná. Už je po 12. hodině.
Před chvilkou přivezli tu paní vedle mě. Vypadá dost mrtvě. Moc se jí nechce dýchat, tak sosá kyslík maskou. Syčí mi to tady u ucha.
Mezitím proběhl oběd. Ženy dostaly docela nevábně vyhlížející porce.
Ta první holka, co byla divná, už je ok. Začala se trochu tvářit. Operovali jí nějakou jizvu nad okem. Druhá holka pořád chvíli kouká, chvíli pospává.
Upovídaná paní se také dočkala péče. Přišel za ní doktor neurolog. Oklepával jí kladívkem, pak hladil tyčinkou skoro všude. Ta paní má citlivé nervy po
celém obličeji a ty jí vystřelují bolesti do zubů, do tváří, do čela, do očí. Takže bere prášky na bolest a je na tom špatně i psychicky a bere prášky i na hlavu. Musela si nechat ty zuby umrtvit a stejně jí bolej. Budou jí vymýšlet nějakou rehabilitaci. Bylo půl jedný. Pani vedle mě už vypli kyslík a spokojeně pochrupává, vysmáté sestřičky chodí měřit tlaky, jen já tu sedím jak trubka.
Jdu se procházet na chodbu s tou neurózní paní. Přijela se léčit až z Ostravy. Kolem nás chodí hnusný chlápci po operaci. Pak si mojí paní odvádí sestra na
rehabilitaci. Du si zalízt do postele. Myslela jsem si, že mě vezmou po obědě, teď to vypadá spíš na večeři. Začínám mít hlad a žízeň. Před operací se nesmí
jíst a pít! Na knížku se nemůžu soustředit, tak jen tupě čekám.
- Jsem optimista: hurá, mám ještě všechny osmičky
- Ne, jsem pesimista: proč zrovna já du na řadu mezi posledníma? Měla jsem říct, že mám deprese a vzali by mě dřív…
Všechny ženy kolem mě spí. Ta, co blila, už šla čůrat a myla si krev z krku….
Za paní vlevo přišel syn, celkem sympatický, ale měl zrzavý vlasy, takže si to pokazil.
Tags: stomatologie, trhání osmiček
Leden 25th, 2010 at 18:44
[...] před rokem jsem absolvovala trhání zubů v nemocnici. Nyní nabízím ke shlédnutí unikátní pooperační fotky. Rozhodla jsem se je [...]