Kárlštejnské lyžování
Posted by Maci | Filed under Fotky, Sport
Letos začátkem února, po vydatném sněžení, jsem byl vyzván Kosatkou a Maruškou ku společnému výletu na Karlštejn. Nejednalo se, jak by se na první pohled mohlo zdát, o návštěvu profláklé pamětihodnosti, nýbrž o ryze sportovní podnik. Na hřišti místního golfového klubu se totiž od loňska v zimní sezóně lyžuje. Pravda, jen za příznivých sněhových podmínek, ale je to kousek od Prahy. No nezajeďte si tam…
V neděli ráno tedy přifrčela Bobina s Kosatkovejma: kajak, který Bobině bydlí na střeše, jsme šoupli k nám do předsíně, vyparkovali SubSmraďocha, na jeho místo postavili Bobinu, naházeli lyže do rakve a
tímto rušným začátkem dne již zcela probuzeni, jsme se vydali směr Karlštejn. Po průjezdu podhradím odbočujeme vlevo na most s obloukovou
konstrukcí, přes rozmrzající Berounku a směřujeme na Liteň. Po dvou serpentinách nás vítá brána do golfového areálu a vymetené parkoviště. Hurá, jsme tu úplně první !
Ve slunečném, avšak mrazivém jitru se fofrem převlékáme a už se před námi rozprostírají zatím liduprázdné pláně Golf Resortu Karlštejn. Vedle parkoviště, které je zadarmo, můžete využít za poplatek i šatnu, sprchy a saunu v klubovém areálu, kde se nachází i resturace. My však vyrážíme do stopy. Tratě jsou udusané jakýmsi pásovým traktůrkem, takže když připočtu, že je zmrzlo na kost, připomíná trať zasněžené lesní cesty s vyjetými kolejemi. A protože nechybí ani svižné sjezdy, je to chvílemi na zmrzlém povrchu i trošku o ústa.
Proto se rozhodnu nerespektovat zákaz jízdy mimo cesty a jezdím těsně vedle, sníh je tu trochu měkčí.Takže tak nějak se chvíli plácáme, rozprsknuti po sluncem zalité planině a já si říkám: „Co tu, sakra, na tý holomajzně budu ty naplánový dvě-tři hodiny dělat?“ Odpověď dostavám v podobě Maruščiny žádosti: „Maci, nemoh’ bys to
Kosatkovi nějak ukázat, voni mu dycky všichni ujedou a on je pak nakrknutej.“ Sláva, budeme trénovat lyžování a já, zmlsanec, se nebudu muset kotrmácet po ledových plotnách. Pro ježdění si vybíráme mírně svažitou loučku s měkčím povrchem. Jezdíme bez hůlek, s hůlkama, na jedné lyži, na druhé lyži, s brejlema, bez brejlí… Maruška je ztělesněním elegance, Kosatka je šikovný a tuze učenlivý a já se můžu vytahovat (konečně), takže naše
nadšené povykování za chvíli nedůvěřivě sledují i další dorazivší běžkaři.
V přestávkách se kocháme netradičním pohledem na hrad. Po dvou hodinách už toho máme dost, já si dávám poslední kolečko a snímám panorama okolí hřiště, Kosatka fotí skupinové foto, skáčeme do auta a hurá domů.
Zastavujeme ještě na mostě přes Berounku a fotíme (když teda máme vobá ty digitály) zvlášní efekt při tání ledu a malebně plující kry.
Pak už jen vychutnáváme obsah termosek a ubíhající krajinu za oknem. V Praze provádíme již tradiční překládku sportovního materiálu;
Kosatkovi odjíždí k mamince na oběd, na mne s obědem čeká Hanka.
Závěrem: přes všechny moje kritické připomínky ke kvalitě tratí Vám návštěvu karlštejnských tratí vřele doporučuji. Když se Vám nechce trmácet do hor a přesto byste běhali, tak je to ideální volba. Letos se tady měl dokonce konat závod ve sprintu Světového poháru, byl však kvůli nepřízni počasí zrušen. Proto doporučuji se na stav tratí informovat na www.karlstejn-golf.cz a použítí lyží kaměňaček také není od věci.
Skol
Tags: bežky, Karlštejn, lyžování, technika
