Kolo
Posted by Eva | Filed under Sport
Byla jsem na kole a přitom se mi stalo zase něco poprvé v životě.
A co to bylo? Čtěte dál!
V sobotu 11.září jsem jela s partičkou na kolečko. Sraz byl v 10.00 v parčíku u Smíchovského nádraží. Přijela jsem chvilku dřív, protože si ještě neuvědomuju, že kolo je úžasně rychlý dopravní prostředek. Čekám, čekám, odháním penery a houmlesy a mí spolucyklisté stále nikde. Už se sbírám, že pojedu domů, tak trochu se těším do postele, když tu náhle se přiřítili Janek se Silvanou. Sraz je na opačném konci parku.
Nasedáme do Hikoauta a vyrážíme do Davle. Kromě mně jedou Kečup s Blážou, Janek se Silvanou, ?ejk, Ondra a řidič Tomík. Dan se s námi sejde v Davli.
V Davli v nádražním bufetu si dáváme svačinku a čekáme na Dana. Pak pokračujeme podél Sázavy do Pikovic. Tam stavíme v cukrárně a posilujeme se pár dortíky.
Konečně jedeme! Ještě kousek Posázavské stezky, a pak hurá na kopec po zelené.Ve vesnici na kopci si dáváme oddych. Pokračujeme po žluté docela prudkým sjezdem, kolo raději vedu.A zase z kopce a do kopce a Dan říká, že teď už jenom pohodový sjezd, pak mírný kopeček a budem na Slapech, kde si dáme oběd a odtud už je to vlastně celou dobu z kopečka až do Davle. Fajn! Jenže při tom pohodovým sjezdu se mi to stalo. Objížděla jsem takovou kládu, a pak jsem to pustila z kopečka a chtěla zahnout zpátky na pěšinu. Přitom jsem se vyhybala kamenům a předním kolem jsem sjela z utrženého kraje pěšiny.Kolo se zarylo do díry a já najednou ležím na břiše, plnou pusu lesní hrabanky.Jsem trochu v šoku, ale celá. Dan, který jel za mnou (schválně na mně kvůli tomu počkal), říkal, že jsem měla čistý let.
Na Slapech jsme si dali oběd a vyrazili na cestu zpět, tentokrát po Povltavské stezce. Cesta podél Vltavy je nádherná,krásné výhledy, skalní ostrohy nad Vltavou, ale jsem čím dál víc unavená a dost mě bolí ruka, kterou jsem si narazila při pádu. Každou chvíli sesedám z kola, abych jej převedla přes skálu, či přes nebezpečně úzkou zákrutu nad vodou. Občas je dole pod stezkou přeházené listí, to už tam asi někdo spadnul.
Hurá, už jsme ve Štěchovicích. Do Davle je to už jen kousek podél řeky po silnici. Ale není to tak jednoduché. Po té silnici jezdí moc aut a je to tam hnusný. Takže vzhůru do kopce! Jen pár kiláčků a jsme zpátky v pikovické cukrárně. Paní už si nás pamatuje z rána a rozdává dorty. K odpolední siestě nám hraje nějaká country kapela. Říkáme si, že pojedem až zahrajou nějakou hezkou písničku. Ale to bysme se nedočkali. Raději tam hodíme granát! Vůbec se to nedá poslouchat, jedem domů.
PS: Zeptejte se Silvany, jak se jí jelo s nově vytuněnýma botkama :-) myslím si že by to taky stálo za článek.
Tags: Davle, mtb, poprvé v životě
