Naše sedmdesátka
Posted by Jirka | Filed under Sport
Celé to začalo na podzim, kdy se mě Janek zeptal jestli nechci běžet sedmdesátku. Říkám si, proč ne, jsi mladej a krásnej, plnej sil, už jsi to nějaký ten rok neběžel, máš ještě celou sezónu abys něco najel a minule to vlastně nakonec nebylo ani tak špatné. Týdny běžely, nebyl sníh, nebo bylo moc sněhu, bylo hnusně, sníh nejel, kilometry zrovna nepřibývaly a den K byl blíž a blíž.
A najednou s týmem palačinek stojíme na startu. Eda, Dan, Mates, Kečup a já, všichni připraveni na sportovní souboj sezóny. Je mínus dvanáct, poletuje sníh a od Kečupa víme že včera ho napadlo patnáct čísel. Takhle jsem si to teda nepředstavoval! Naše ambice je hlavně dojet a povede-li se to, tak pod šest a půl hodiny.
Zpočátku na to jdeme s námořnickou rozvahou, ale po pár kilometrech už frčíme jak po dráze, jakoby nám ten závod patřil. Míjíme tým za týmem, nejdřív ww ženy, pak Honzu Koláře se Zajícem až si říkám jestli bychom neměli ubrat abychom omylem neutrhli placku.
Na prvním bufetu u srubu už tak růžové představy nemám. Po těch dvanácti kilometrech stoupání jsem rád že stojím na nohou a kluci na tom nejsou líp….
Pokračujeme kolem zadních Renerovek, po vodovodu, nad Pec a už už se těším na další dávku jonťáku na Pražzské, když mě z bežeckého sterotypu vytrhne pokřik „Hola hola, Černá hora volá”. Kdo to tu v lese? Bejvi s Evičkou nám přisly ze Studánky zafandit :-). Děkujeme holky!
Hned se jede líp, pod Václavákem jsme jedna dvě, na Signál vyšplháme jako by se nechumelilo, ve sjezdu bojujeme s ledem a při stoupání na Pardubky zase s posledními zbytky energie. Těch šest kilometrů do kopce je vážně strašnejch. Jedeme s Edou, kluci jsou kdesi vepředu, kopec nekončí a nekončí a já už ani nemůžu zvedat nohy…..
….. i tenhle kopec skončil, skončily i všechny ostatní a my najednou byli v cíli. Totálně prošití, unavení a vyčerpaní, ale v cíli a s časem těsně pod šest hodin. V tu chvíli jsem nechtěl nic jiného než si někam lehnout a hlavně už nikdy, ale vážně nikdy nejet sedmdesátku.
Až teď vidím jak to byl vlastně krásný závod, jak jsme si s klukama navzájem pomáhali, podpořili se, popotáhli se na laně když někdo nemohl a vím že to chci jet znova. Možná to zase pár let neklapne, ale jednou jo a já se na to těším!
Zajímá Vás kolikátí jsme dojeli? A kolikátí dojeli ww ženy neboli Tuzemákovy kozy? Kolikátí dojeli Žeň kozu brázdou? Není to jedno? Tenhle závod se nejezdí o místa, ten se jezdí pro radost a my si jí tím udělali!
foto: fotokraus.cz
Tags: bežky, Krkonošská sedmdesátka, závody, zima
Březen 12th, 2010 at 09:13
PĚKNÝ VÝSLEDEK HOŠI. A KDE BYL JANEK?
Březen 12th, 2010 at 09:52
PŘÍŠTĚ POJEDU S VÁMI A BUDU VÁM POMÁHAT!
Březen 12th, 2010 at 11:36
Jste borci ;)
Vzpomnela js si na vas a rikala, ze zrovna TED musi mrcha pocasi sypat snih!
Březen 13th, 2010 at 17:06
Kluci, jste borci. Ale kde byl Janek???
Březen 13th, 2010 at 21:12
A kde bude Janek příští rok? Že by Francie?
Březen 14th, 2010 at 09:37
A kde byl tedy Janek ?
Březen 15th, 2010 at 08:57
pre D.: vycisti si ocne jamky a urob poriadok v policiach – pochopis, ze tam urcite nebudes mat pracu…
…jedine ze by siel Janek?