Nechranice, Abrtamy, Kadaň
Posted by Hana | Filed under Fotky, Sport
V sobotu ráno pro mě přijeli Bjeťa s Evičkou, aby vzali mě a ještě Vráťu na výlet. MVČ (můj kluk) mě nejdřív nechtěl vůbec pustit, tak jsem odjela tajně (promiň lásko). V půl devátý mě naložili a vyrazili jsme směrem Nusle pro Vráťu.
Cestou jsme se s Evičkou domluvily, že než kluci naloží Vráťu a jeho surf, tak my v klidu nakoupíme v blízkém supermarketu Delvita. Bjeťa nás tam teda vysadil a odjel. Co tam tak dlouho dělali, to nám doteď vrtá hlavou. My jsme v klidu nakoupily, Evička se ještě zdržela výběrem toho nejlepšího kečupu pro miláčka Bjeťu a pak jsme další půlhodinu čekaly s plným nákupním vozíkem před samoobsluhou. Když chlapci přijeli, tak jsme při pohledu na naložený auto shodně konstatovaly, že asi nejedeme, protože si nemáme už kam sednout. Menším přeskupením obsahu automobilu jsme dosáhli dalších dvou volných míst. Chtěla bych jenom zdůraznit, že jsme měli s sebou spoustu nepotřebných věcí jako Vráťův deštník a zejména Bjeťovu GPSku, která měla vybitý baterky. Když jsme se všichni konečně nacpali do auta, tak Edík udělal svůj oblíbený trik a rozhodl se, že s námi nikam nepojede. Člověk by si myslel, že už to s ním má Bjeťa nacvičený, ale kapku nám kluk zase zpanikařil. Vyřítil se beze strachu na tramvajové koleje a tramvaj která právě přijížděla musela zastavit, tím jsme zablokovali celou Bělehradskou. Za cenu jízdy v protisměru se mu podařilo otočit se a při dalším pokusu o nastartování dokonce Eda naskočil. Tak jsme nastoupili a dožadovali se výměny auta za Vráťovo. To nám ale neprošlo, Bjeťa totiž prohlásil, že už se to nestane. Tak jsme plni obav a očekávání nejhoršího vyjeli na výlet.
Cestou jsme si vyprávěli zážitky a poslouchali country, který má Vráťa rád. Bylo asi kolem jedný, když jsme dorazili do kempu na Nechranické přehradě. Před závorou jsme všichni vyskákali z auta, aby jsme nemuseli platit za všechny a platil jenom Bjeťa za auto (spravedlivý, ne?). My ostatní jsme to došli pěšky. Evička našla nejlepší místo na zaparkování a začali jsme vybalovat.
Zjistili jsme, že dát dohromady celý surf není žádná legrace a zapamatovat si celý postup skládání nám přišlo jako nadlidský výkon. Vráťa to všechno ale dávno umí, je totiž fakt dobrej. Když to všechno smontoval, tak nám udělal školení na suchu. V pořadí Evička, Bjeťa a já (viz foto). U mě jsme zjistili, že tu plachtu ani nezvednu (Vráťa později dokonce řekl, že nedohlídnu bez brejlí na její konec, natož abych jí zvedla), takže jsem usoudila, že to asi nebude sport pro mě (tenhle taky ne). Po nácviku byla nejodvážnější Evička a tak se s Vráťou oblíkli na šli to vyzkoušet na vodu.
Vráťa si vzal svojí „Sabinu“ a koučoval Evičku z kajaku. Já s Bjeťou jsme na ně koukali ze břehu, pak nás to přestalo bavit a Bjeťa zvolil jako téma konverzace jeho životní zájem-celulitidu. Dozvěděla jsem se teda, že jsem tlustá a asi proto na mě furt házel nějakou trávu a jinej bordel. Hrozně se mi to líbilo, fakt hrozně moc. Příště se u toho budu ještě i chichotat, slibuju. Když Evička dosurfovala šel na řadu Bjeťa. Já jsem si půjčila Evičky novou loď a plácala jsem se jen tak, aby se neřeklo kolem Bjeťi a Vráti na kajaku a tvářila jsem se, že trénuju pádlování. Bjeťovi to moc nešlo, ale už víme co byl v minulém životě. Byl lachtanem. Vždycky, když ho to smetlo do vody, tak prvním čím vylejzal zpět na surf bylo břicho teprve potom tlapičky (ruce) a vždycky, když se vynořil z vody hodil hlavou, aby se oklepal. No prostě lachtan. Když to už toho měl Bjeťa dost, tak se s Vráťou vystřídali a Bjeťa mi slíbil, že mě něco naučí na kajaku. Dopadlo to jako obvykle, že Bjeťa házel ty svý figury a já na něj koukala. Tak přišel Vráťa a učil mě vylehávat (na kajaku). Zhodnotil to slovy, že nic neumím a že nechápe, jak si můžu dovolit vůbec vlízt na nějakou tekoucí vodu (má pravdu). Když jsem byla už dostatečně přitopená, šli jsme všichni na svačinu. Po svačině jsme se chtěli jít projít a navštívit místní surfařský obchod.
Jenomže akorát, když jsme se vydali směrem k obchodu, tak se začal zvedat toužebně očekávaný vítr a Vráťa šel na to. Všude kolem nás se začali surfaři hrozně rychle oblíkat do neoprenů a ještě v běhu se surfem v podpaždí si zapínali své barevně sladěné kombinézy. Bjeťa někam odběhl a tak jsme se šly s Evičkou kouknout na surfařskýho obchodu samotný. Bylo tam spousta věcí o kterejch jsme netušily k čemu vůbec jsou, prodavačka asi hned vytušila, že tomu vůbec nerozumíme a že jsme se přišli jenom kouknout a házela na nás hnusný pohledy, tak jsme šly pryč. Začala bejt pěkná zima, tak jsme si vlezly do auta a tam jsme obě spokojeně usnuly, zatím co Vráťa surfoval na obřích vlnách a Bjeťa si četl Harryho Pottera. Když Bjeťu přestalo čtení bavit, tak začal něčím šustit a štrachat. Asi proto, aby nás vzbudil, což se mu samozřejmě podařilo. Tak jsme byli všichni vzhůru a Vráťa pořád nikde. Začala jsem nahlas uvažovat, jestli se mu něco nestalo, protože jsme ho nikde na přehradě neviděli. Bjeťíkovi ale zůstávali klidní, tak jsem sice měla strach, ale byla jsem ticho. Po nějaké době se Vráťa objevil, ale přišel překvapivě ze zadu a bez surfu. Vítr ho odnesl až k hrázi. Už nevím jestli se pro ten surf vracel Vráťa sám nebo jestli mu šel Bjeťa pomoct. Vráťa pak vyměnil větší plachtu za menší a zas šel surfovat Bjeťa a pak ještě Vráťa, ale to už nevím a musím psát rychle dál nebo to zapomenu a Bjeťa mi vynadá, když mu to dneska nepošlu, jak jsem slíbila.
Když už jsme byli konečně všichni sportovně vybití, tak jsme šli do hospody. Hádali jsme se, jestli budeme sedět venku nebo vevnitř a tak jsme seděli chvíli venku a chvíli vevnitř, aby to byl jako kompromis. Dali jsme si klasiku pivo a smažák. Evička se byla s Vráťou trochu přioblíknout a zrovna nám přinesli jídlo. Bjeťa to nemohl vydržet a začal už uždibovat z talíře. Poučení pro Bjeťu: „Čeká se na ostatní!“ Když jsme to všechno snědli, tak měl Bjeťa asi pořád hlad a dojel zbytek zeleninový oblohy, která zbyla po Vráťovi. Já jsem zase dopila Bjeťovo pivo, to bylo ale z důvodu, abychom neměli opilého řidiče. Když jsme dojedli, tak jsem posbírala nádobí, abych ho mohla odnést k okýnku. U okýnka totiž čepoval pivo jeden krásný plážový playboy, Evička hned říkala, že je nafoukanej, ale na mě se usmál. Tak Bjeťa zase projel sám závorou (tou věcí, ne Tomášem) a my jsme opět velmi nenápadně prošli kolem výběrčího poplatků.
Vyrazili jsme do Abrtam. Cestou jsme se dožadovali poslechu Tří sester, ale Evička nám to zakázala a museli jsme se spokojit s Lucií a jejíma šroubama do hlavy. Když jsme dojeli na místo (Körberovic chalupa t.č. v držení rodin Tomíka a Bobíka) byl už večírek pěkně rozjetý. Martinka a Ferda už dokonce leželi ve spacácích (každý zvlášť). Aby surfařská sekce (Bjeťa, Vráťa, Evička a já) dohnala cyklistickou sekci ( Martinka, Tomáš, Ondra a Ferda) šli si kluci rychle nahnat do těla trochu lehké drogy. Evička si zatím taky rozbalila ležení a já jsem pouze pozorovala chlapce při kuckání zplodin z těch drog (učitelky totiž drogy neberou). Tomík do nás pak na uvítanou nalil několik panáků a večírek byl v plném proudu. Vráťa si musel dát kafe, aby nám neusnul a Ferda si dal dvacet, který trvaly dvě hodiny. Evička už z toho spacáku nevylezla i když to chvílema vypadalo, že se od ní Bjeťa něčeho dožaduje. Jak prohlásil Tomáš: „Bere to od lesa chlapec, pěkně z boku“. No asi z toho nebylo nic nebo jsme si toho alespoň už nevšimli. Vydrželi jsme sedět u stolu a předstírat večírek asi ještě dvě hodiny, když bylo všechno vypitý a zbyly jenom “Medvědí slzy“ bylo na čase jít spát. Tomík už klimbal na stole, ale dělal, že nás poslouchá. Surfaři vyhráli nad cyklistama ve hře „na večírek“ 3:1. Nakonec jsem tam zbyla jenom sama s Vráťou, ten psal furt ňáký SMS a to mě naštvalo, takže nic nebylo a šla jsem spát.
Po chvíli co jsem odešla, tak se z „pokoje s jelenem“ vynořil Ferda a dožadoval se pokračování večírku. Pak mi napsal ještě SMSku, kterou tady nemůžu ani zveřejnit (předstíral, že je někdo jinej), ale já už jsem spala.
Ráno jsem chtěla ještě spát, ale nemohla jsem. Martinka a Ondra si potřebovali nutně popovídat a já je svým spaním pravděpodobně rušila tak, že Martinka musela bouchnout dveřma, abych už konečně vstala. Chci jenom říct, že už se nezlobím. Ráno jsme měli všichni společnou snídani. A Tomík měl hrozně velkej jogurt, kterej vůbec neubejval, tak jsme se z něho najedli snad úplně všichni. Pak nás ale čekala práce. Museli jsme si ten nocleh prostě odpracovat. Dostali jsme za úkol posekat zahradu, Tomík rozdal načiní a hurá do práce. Na fotkách jsou jenom někteří manekýni, ale pracovali jsme všichni. Zvláštní metodu měl třeba Bjeťa, který se snažil místo sekání trávy nakypřit půdu nebo Vráťa, kterej to bral jak to přišlo a nasekal mi celou náruč chrp. Martinka mu v tomhle konkurovala, ale dělala to rafinovaně srpem podél plotu, aby to asi nebylo hned vidět. Musím ještě zdůraznit jak to šlo Ferdovi s vidlema, jako kdyby se s nimi už narodil. Až přestane umejvat auta, tak bude prý zemědělec. Po práci jsme si navzájem pofoukali mozoly a Vráťa si musel dát ještě kafe, jinak by se mu cestou do Kadaně špatně spalo. Vráťa totiž tvrdí, že se mu po kávě spí nejlépe.
Největší sportovci jsou Tomík s Martinkou a tak si to dali do Kadaně pěkně na kolech. Dojeli jsme do Kadaně a chlapci a Evička skočili hned do neoprenů a začali trénovat. Já jsem na ně koukala ze břehu a pořád nechápu jak to dělaj. Všem jim to šlo moc pěkně. Když už byl Vráťa unavenej a dával si pauzu, tak mi půjčil loď a šel mě učit přejezdy dolů do proudu. Vůbec mi to nešlo a furt jsem se vymlouvala, že se bojím. Vráťa měl ale velkou trpělivost a za to bych mu chtěla ještě jednou poděkovat. Ale co se nestalo, musím tady veřejně prohlásit, že jsem udělala prvního eskymáka v tekoucí vodě a byly hned tři. Bylo to pod psychickým nátlakem, protože Vráťa mi řekl, že má svojí loď i svoje pádlo moc rád a nechce, aby mu to někam uplavalo a taky nechce pro to skákat do vody, tak ať se snažím. No a povedlo se, díky. Teď to trochu zjednoduším a přeskočím celý zbytek tréninku, všichni jsme tam určitě měli nějakej sportovní úspěch, ale já se v těch figurách zatím moc nevyznám, tak ať o nich napíše zas někdo jinej. Po sportovním odpoledni jsme zašli do oblíbené Kadaňské hospody na obědovečeři. Přišel tam za námi ještě nějaký místní chlapec s notebookem. Byl to fešák a měl notebook plnej fotek z rodea. Pustil nám je a dokonce nám je (teda Bjeťovi) i vypálil na CD. Pak jsme se všichni najedli, teda až na Ondru, ten měl trochu problém s objednávkou. Přinesli mu bramboráky, který nechtěl. Tak si k nim objednal ještě něco jinýho a když mu to přinesli, tak už měl zase snědený ty bramboráky. Pak jsme zaplatili a rozloučili jsem se i s klukem s notebookem (bohužel) a vyrazili zpět směr Praha-hlavní město.
Cesta byla dobrá a Evička nám i dokonce dovolila na chvíli pustit Tři sestry. Akorát Vráťa nestihl vyfotit krávu, která chybí Bjeťíkům do rodinného alba krav. Tahle kráva není totiž obyčejná kráva, ale další účastnice cowparade a je umístěná na stožáru od billboardu u dálnice směrem z Prahy. No Vráťa to zkrátka nestihl a zmáčknul spoušť příliš pozdě, tak kdyby někdo jel kolem vyfoťte jí Bjeťíkům do alba, ať jim nechybí. V Praze jsme nejprve jeli do Tróji, uložit Evičky loď do bunkru. Vráťa mě donutil se jít s ním podívat na jez ve kterým je teď hrozně vody. Říkal, že je to teď jasná smrt, tak nevím, proč mě nutil, abych šla pořád blíž. Asi už mě po tom víkendu měl dost.
Nakonec mě ušetřil a já se můžu těšit na další povedený výlet.
Čí je ta noha, kterou Bjeťa vozí v autě? Proč už Ferda nechce umývat automobily? Kdo nemá rád Tři sestry? Jak se dělá indián? Kdo je největší playboy? Tleskač?
foto: eva
Tags: Abertamy, celulitida, cowparade, Edík, freestyle, Kadaň, surfování, Tři Sestry
