NT live – Národ Terryho Pratchetta
Posted by Martina | Filed under Kultura
Myslela jsem si, že mám smysl pro humor. Myslela jsem si to až do chvíle, než se na celý vlak rozchechtal můj kamarád držíce v ruce knížku Terryho Pratchetta. „Přečteš mi čemu se musíš takhle nahlas smát ve veřejném dopravním prostředku?“ zeptala jsem se ho a on mi malý kousek příběhu přečetl. Už si nevzpomínám, co to bylo za knížku, a už si taky nevzpomínám o čem ta kratičká pasáž pojednávala, ale určitě vím, že zatímco mému kamarádovi tekly po tvářích slzy smíchu, mě to zas až tak vtipné nepřipadalo.
Tenkrát jsem na Terryho zanevřela a nikdy žádnou jeho knížku už nepřečetla. A také až do této soboty, kdy mě vzal Bjéťa do londýnského divadla, jsem o Pratchettovi neslyšela. Nepřistavil mi sice romanticky soukromé letadlo pro trasu Praha – Londýn, ale na ono místo jsme se podívali díky kinu Aero a programu NT live. No a hádejte, co tam náhodou dávali – hra Národ, autor Terry Pratchett.
Musím se přiznat, že v předsálí této velké události mi většina osazenstva připomínala herce ze seriálu Big bang Theory – zkrátka u většiny bych si tipla, že mají vysokoškolský titul z Matfyzu a kdo není v Menze je „divnej“ Začínala jsem chápat, proč mi humor Terryho Pratchetta tak dlouho uniká, ale snažila jsem se nevypadat jako úplná „blondýnka“
Přesně ve tři hodiny to propuklo – zpočátku zabíraly kamery přicházivší diváky, což musím uznat, působilo docela groteskně – sedět v hledišti a koukat na hlediště londýňanů stejně napnutých jako jsme byli my.
Konečně hra začala. Nevím jestli mám vyprávět příběh – tak si vypůjčím popis jak uvádí stejnojmennou knihu jedno knihkupectví:
“ V den, kdy skončil svět... ... byl Mau na cestě domů z Ostrova chlapců. Brzy se měl stát mužem. Pak přišla vlna - obrovská, táhnoucí za sebou černočernou noc. Přinesla škuner, Sladkou Judy, která na jejím hřebeni přeplula téměř celý ostrov a skončila v pralese. Ve chvíli, kdy loď ztroskotala, zbyla na palubě jen jediná živá duše (nebo dvě, pokud počítáte papoušky). Vesnice zmizela. Celý Národ zmizel. Zůstal jen Mau, který na sobě skoro nic nenosí, kalhotová dívka, která toho naopak nosí až příliš, a veliká spousta nedorozumění. Nevědí, co mají dělat, a co je horší, nevědí ani, jak si to říct. Společně musí z polámaných kousků sestavit nový Národ. Stvořit nové dějiny. Jenže... KDO STŘEŽÍ NÁROD? KDE JE NAŠE PIVO? ... staré dějiny nehodlají jen nečinně přihlížet, ne dokud mají Praotcové stále ještě hlas. A tak se Mau, ještě než se postaví tváří v tvář budoucnosti, musí vyrovnat s minulostí.“
Myslíte, že jsem přišla na to, co je na Pratchettovi vtipného? Nepřišla. Snad jen ztvárnění papouška nebo divoké bachyně, kterou Mau opil a odsál ji trochu mateřského mléka pro malého „Třpyť-se“ jehož matka byla bez mléka. Ale příběh byl báječný. Obrazy střetu kultur, otázky odkud jsme přišli a kam kráčíme a další filozofické pohledy na svět, které lze jednoduše přenést do dění okolo nás – tím vším bylo představení protkané.
Ale asi největší můj obdiv sklidila scéna. Ať už loutky ptáků Praotců, které ovládali vždy dva herci nebo již zmiňovaná bachyně, všechny postavy byly ztvárněny báječně. Scény v hlubině oceánu byly věrohodně utvořeny díky promítání vody na zadní část jeviště a hře světel. Lidé vznášející se ve vodě se opravdu vznášeli nejspíš na lanech na pozadí mořských hlubin.
Ať už se někdy ocitnete v Londýně nebo prostě jen v kině na programu NT live – rozhodně Národ Terryho Pratchetta doporučuju.
Více o NT live se můžete dočíst na:
Tags: divadlo, kino Aero, Nation, NT Live, Terry Pratchett
Únor 4th, 2010 at 12:20
Dlouho jsem z těch knížek měl podobný pocit, mám rád tehle druh literatury a většinou si knihu vybírám tak, že ji namátkou otevřu a ořečtu a tyhle knihy jsem měl dva roky doma a nic. Potom mi došlo mé oblíbené scifi na cesty vlakem, tak jsem si z nouze vzal jednu „zeměplochu“ a přišel jsem na to , že se to musí číst celé, začne to být vtipné až když se člověk stane občanem zeměplochy, ono to stejně je hlavně o lidských vlastnostech, zeměplocha člověka jen odlehčí od přebytečných fyzikálních zákonů.
Únor 4th, 2010 at 15:42
Tak já jsem to měla naopak. Objevila jsem tyhle knížky docela brzo po tom, co u nás začaly vycházet a s tehdejším přítelem jsme si je postupně kupovali. Akorát asi po páté či sedmé knize moje nadšení opadlo, neb mi knihy a postavy začaly splývat a přišlo mi to čím dál stejné. A hlavně: bavily mně příběhy s Mrakoplašem, kterých bylo málo, naopak Hlídka, která se objevovala v každé novější knize, mně dost trhala žíly. Jinak je neuvěřitelné, jakou má autor fantazii a je skvělé, že si všechny příběhy můžeš představovat po svém. Jo a od té doby, co je nepřekládá Kantorek, tak to taky dost ztratilo…
Únor 4th, 2010 at 22:42
tp SE, JEDNOTLIVE LIDSKE BYTOSTI, LEPE CTE, KDYZ SI PRIPUSTITE, ZE DISCWORLD SKUTECNE EXISTUJE! UVIDIME SE POZDEJI…