Výlety byly výživné a svižné, nezdržovala nás žádná nucená konzumace na horských chatách. Vzhledem k nestálému počasí a průběžnému sněžení to byl takřka neustálý souboj se živly, což ocenila zejména horalka Bláža.

A najednou s týmem palačinek stojíme na startu. Eda, Dan, Mates, Kečup a já, všichni připraveni na sportovní souboj sezóny. Je mínus dvanáct, poletuje sníh a od Kečupa víme že včera ho napadlo patnáct čísel. Takhle jsem si to teda nepředstavoval! Naše ambice je hlavně dojet a povede-li se to, tak pod šest a půl hodiny.

Zpočátku na to jdeme s námořnickou rozvahou, ale po pár kilometrech už frčíme jak po dráze, jakoby nám ten závod patřil. Míjíme tým za týmem, nejdřív ww ženy, pak Honzu Koláře se Zajícem až si říkám jestli bychom neměli ubrat abychom omylem neutrhli placku.

Na prvním bufetu u srubu už tak růžové představy nemám. Po těch dvanácti kilometrech stoupání jsem rád že stojím na nohou a kluci na tom nejsou líp….

Pokračujeme kolem zadních Renerovek, po vodovodu, nad Pec a už už se těším na další dávku jonťáku na Pražzské, když mě z bežeckého sterotypu vytrhne pokřik „Hola hola, Černá hora volá”. Kdo to tu v lese? Bejvi s Evičkou nám přisly ze Studánky zafandit :-). Děkujeme holky!

Hned se jede líp, pod Václavákem jsme jedna dvě, na Signál vyšplháme jako by se nechumelilo, ve sjezdu bojujeme s ledem a při stoupání na Pardubky zase s posledními zbytky energie. Těch šest kilometrů do kopce je vážně strašnejch. Jedeme s Edou, kluci jsou kdesi vepředu, kopec nekončí a nekončí a já už ani nemůžu zvedat nohy…..

….. i tenhle kopec skončil, skončily i všechny ostatní a my najednou byli v cíli. Totálně prošití, unavení a vyčerpaní, ale v cíli a s časem těsně pod šest hodin. V tu chvíli jsem nechtěl nic jiného než si někam lehnout a hlavně už nikdy, ale vážně nikdy nejet sedmdesátku.

Až teď vidím jak to byl vlastně krásný závod, jak jsme si s klukama navzájem pomáhali, podpořili se, popotáhli se na laně když někdo nemohl a vím že to chci jet znova. Možná to zase pár let neklapne, ale jednou jo a já se na to těším!

Zajímá Vás kolikátí jsme dojeli? A kolikátí dojeli ww ženy neboli Tuzemákovy kozy? Kolikátí dojeli Žeň kozu brázdou? Není to jedno? Tenhle závod se nejezdí o místa, ten se jezdí pro radost a my si jí tím udělali!

foto: fotokraus.cz

btw: team stále hledá nějaké středního chrta na doplnění.

Když si tu už ale dřepím, milé pražky i nepražky, napíšu konečně něco pro rozšíření Vašich obzorů o možnostech běžkování v Krušných horách. Pokud neběžkujete nebo náhodou níže popisované destinace znáte, velkej soráč, nejste zrovna cílová skupina tohohle článku.

Lesná

Je to od té obce s metrem trochu blíž než Božák (Božák znáte, o tom psát nebudu), poblíž veleměsta Jirkov lepící se na metropoli Chomutov (nezaměňovat s Chanovem, ten je v Mostě), na Jedlové hoře tyčící se nad „velkou dírou“ (hnědouhelný důl Čs. amády) a se stejnojmennou hospodou (taky Lesná).

Abych neomílal to co je na kliknutí k mání na webu jinde, přidám jen několik čerstvých postřehů z naší poslední sobotní návštěvy:

• Cesta z Třeskoprsk přes Jirkov a Boleboř cca 1h 20min.
• Dle očekávání, poslední kilometry lehce prověřují řidiče i zimní obutí auta
• U hotelu větší uklizené parkoviště stále zdarma (a to všichni kolenovrti rádi)
• Trasy čerstvě upravené, standard 1x pruh na skate + 1x klasika všude, lidí málo.
• Mapy jsou, ale ne všude. Jsem tu skoro doma a stejně za nižší viditelnosti bloudím jak turista.
• Hospoda … nezklamala, lze doporučit.
• A ještě rychle do Městských lázní v Chomutově (cca 20min z Lesné), architektonický otisk slávy přelomu 70-80 let (výhledově v plánu na zbourání). Sice už zdražili z 35,- na 50,-/hod a brzy zavírají, ale kde jinde máte šanci zaplavat si v padesátimetrovém bazénu a mít dráhu sami pro sebe.

Dlouhá louka

V neděli pro změnu vyrážíme přes Litvínov a Loučnou na Dlouhou Louku, nástupní místo na Krušnohorskou magistrálu:

• Nečekaně, kilometr před cílem zastavujeme u příslušníka řídícího vpouštění aut na plné parkoviště, ale máme štěstí, čekáme jen chvilku, právě se začínají vracet ranní běžci.
• Parkoviště je odklizené, od loňska zvětšené, stále zdarma (a to já rád).
• Místňákům těm je tu hej ty nikam nezabloudej. Ještě, že to tu trochu znám, značení a mapy tu sice jsou, ale upravených tras je o dost víc než kolik mapa slibuje. Není tu už tak pusto jako na Lesné, takže aspoň je koho se zeptat.
• U větrné elektrárny na Vrchu tří pánů obracíme. Prověření nám z loňska známé nekuřácké hospůdky v Novém městě necháváme na příště. Místo toho projíždíme oblíbený úsek kolem Flájí (a zrovna tohle na mapách umístěných u stop není).

Shrnutí (už za střízliva)

Výše uvedené berte s rezervou. Mysl autora byla zatížena nejen alkoholem, ale i citovou vazbou k výše uvedeným místům. Pokud se rozhodnete vyrazit udělat si na tyhle končiny vlastní názor, rozhodně nejdřív na webu zkontrolujte sněhové podmínky a nezapomeňte přibalit do auta řetězy, případně lopatu (O nejdobrotivějším spasiteli s lanem a tím nejlepším traktorem na světě možná někdy příště). Při cestě z Prahy je asi v případě tras na Dlouhé louce lepší (vzdálenost, variabilita tras – Fláje/Moldava/Cínovec/Pašerácká zatáčka, hospoda) nastupovat na trasy u Nového Města.

Odkazy:

• webkamera a aktuální informace o stopách – www.kbstopa.cz
• trasy Lesná www.kbstopa.cz/fotografie
• hotel – hospoda Lesná www.horskyhotellesna.cz
• trasy Dlouhá Louka www.kbstopa.cz/dlouha-louka
• Bazén v Chomutově www.ssz-chomutov.cz/mestske-lazne

• nemusíte naběhat desítky kilometrů, aby se tělo unavilo (bohatě stačí pět šest)
• pokud spadnete dokonale si protáhnete celé tělo při pokusu vstát
• minimum lidí podobné zážitky vyhledává, takže budete v závěji docela samy

Podobně jako naše neohrožená skupinka začínajících polárníku.

Současně musím uznat, že například ve srovnání se stadionem Slavie je plácek na Mísečkách asi jako Madison Square Garden

Letos začátkem února, po vydatném sněžení, jsem byl vyzván Kosatkou a Maruškou ku společnému výletu na Karlštejn. Nejednalo se, jak by se na první pohled mohlo zdát, o návštěvu profláklé pamětihodnosti, nýbrž o ryze sportovní podnik. Na hřišti místního golfového klubu se totiž od loňska v zimní sezóně lyžuje. Pravda, jen za příznivých sněhových podmínek, ale je to kousek od Prahy. No nezajeďte si tam…

V neděli ráno tedy přifrčela Bobina s Kosatkovejma: kajak, který Bobině bydlí na střeše, jsme šoupli k nám do předsíně, vyparkovali SubSmraďocha, na jeho místo postavili Bobinu, naházeli lyže do rakve a
tímto rušným začátkem dne již zcela probuzeni, jsme se vydali směr Karlštejn. Po průjezdu podhradím odbočujeme vlevo na most s obloukovou
konstrukcí, přes rozmrzající Berounku a směřujeme na Liteň. Po dvou serpentinách nás vítá brána do golfového areálu a vymetené parkoviště. Hurá, jsme tu úplně první !

Ve slunečném, avšak mrazivém jitru se fofrem převlékáme a už se před námi rozprostírají zatím liduprázdné pláně Golf Resortu Karlštejn. Vedle parkoviště, které je zadarmo, můžete využít za poplatek i šatnu, sprchy a saunu v klubovém areálu, kde se nachází i resturace. My však vyrážíme do stopy. Tratě jsou udusané jakýmsi pásovým traktůrkem, takže když připočtu, že je zmrzlo na kost, připomíná trať zasněžené lesní cesty s vyjetými kolejemi. A protože nechybí ani svižné sjezdy, je to chvílemi na zmrzlém povrchu i trošku o ústa.

Proto se rozhodnu nerespektovat zákaz jízdy mimo cesty a jezdím těsně vedle, sníh je tu trochu měkčí.Takže tak nějak se chvíli plácáme, rozprsknuti po sluncem zalité planině a já si říkám: „Co tu, sakra, na tý holomajzně budu ty naplánový dvě-tři hodiny dělat?“ Odpověď dostavám v podobě Maruščiny žádosti: „Maci, nemoh’ bys to
Kosatkovi nějak ukázat, voni mu dycky všichni ujedou a on je pak nakrknutej.“ Sláva, budeme trénovat lyžování a já, zmlsanec, se nebudu muset kotrmácet po ledových plotnách. Pro ježdění si vybíráme mírně svažitou loučku s měkčím povrchem. Jezdíme bez hůlek, s hůlkama, na jedné lyži, na druhé lyži, s brejlema, bez brejlí… Maruška je ztělesněním elegance, Kosatka je šikovný a tuze učenlivý a já se můžu vytahovat (konečně), takže naše
nadšené povykování za chvíli nedůvěřivě sledují i další dorazivší běžkaři.

V přestávkách se kocháme netradičním pohledem na hrad. Po dvou hodinách už toho máme dost, já si dávám poslední kolečko a snímám panorama okolí hřiště, Kosatka fotí skupinové foto, skáčeme do auta a hurá domů.

Zastavujeme ještě na mostě přes Berounku a fotíme (když teda máme vobá ty digitály) zvlášní efekt při tání ledu a malebně plující kry.
Pak už jen vychutnáváme obsah termosek a ubíhající krajinu za oknem. V Praze provádíme již tradiční překládku sportovního materiálu;
Kosatkovi odjíždí k mamince na oběd, na mne s obědem čeká Hanka.

Závěrem: přes všechny moje kritické připomínky ke kvalitě tratí Vám návštěvu karlštejnských tratí vřele doporučuji. Když se Vám nechce trmácet do hor a přesto byste běhali, tak je to ideální volba. Letos se tady měl dokonce konat závod ve sprintu Světového poháru, byl však kvůli nepřízni počasí zrušen. Proto doporučuji se na stav tratí informovat na www.karlstejn-golf.cz a použítí lyží kaměňaček také není od věci.

Skol

Trať byla z Jizerky na Smědavu pěkná, ze Smědavy nahoru na Knajpu to bylo horší. Spíš na pěšky. Pak jsme si zajeli číhnout na Čihadlo a hurá zpátky. Trať byla po zbytek cesty pěkná a sluníčko krásně hřálo. Ifka nás trochu prohnala, vymlouvala se, že nechtěla zdržovat. Do kopce už dáváme paní Jitku. Nejdřív jsem si myslela, že jede za mnou, tak jsem se snažila jet rychle, pak už jsem dokonce dojela Ifku, ale pak už jsem fakt nemohla a říkala jsem si, ta Jitka je ale rychlá, a že ji teda pustím před sebe. A ejhle, není to Jitka, je to cizí chlápek. Ifka konečně zpomaluje a navrhuje, že počkáme na ostatní. Konečně! Fakt mám dost.

Občerstvení na Pyramidě nás dostane do pohody. Číšník je sice tak rychlý, že si skoro nestíháme objednat, ale jinak to jde. Z hospody je to jen přes kopeček zpátky k autům, kde se setkáváme se zbytkem partičky a jedem domů.

Na místě nás přivítal mráz a počasí jako z reklamy: sníh se třpytil, tratě mizely z dohledu až na obzoru a vypadaly dost slibně. A taky jsou úžasný, pěkně upravený a ne moc kopcovitý — ale na klasiku. Čtyři stopy metr od sebe, do mezery mezi nimi se bruslař špatně vejde. Trochu nás to rozladilo, ale nálada se nám rychle vrátila, když jsme narazili na krásnou širokou hladkou trať. Ale nevěděli jsme, že tam trénují psí spřežení, a to strašlivou rychlostí. Před kolizí mě zachránil jen skok plavmo do lesa …

Rychle jsme se zase vrátili do stopy. Následovaly další drobné nepříjemnosti — připletli jsme se do okresního závodu v běhu na lyžích a projeli kamenitým lesem, což zanechalo citelné následky na některých našich skluznicích.

Tou dobou už jsme ztratili poslední zbytky iluzí, před depresí mě zachránilo už jenom krásné počasí a kuře na paprice za 49,- v místní restauraci.

Shrnutí: na pilování techniky je lepší golfové hřiště na Karlštejně, které je navíc mnohem blíž a na horách jsou zase hezčí panoramata, jak je patrné z ostatních příspěvků zde.