Cesta – 108km uteče asi nejen ve Volvu rychleji než bych čekal.

Nová louka – nasazujeme čelovky a vyrážíme, tempo odpovídá zimě, euforii prvního běžkování sezóny a nesoudnosti co se vlastní fyzické kondice a náročnosti trasy týče.

Pod Kristiánovem – zastavení na úpravu oblečení před zápřahem.

Kopec na Čihadla – je strašnej v noci jako ve dne, ale nahoře se všichni živí sejdem. Na nohách mě drží přesvědčení, že nejhorší je za námi.

Knajpa – Kečup navrhuje Smědavu, ostatní ho posílají na Smědavu i jinam, vyrážíme k těhotenské, Kečup (předpokládám s dobře maskovanou úlevou … ale je to Kečup) s námi.

Těhotenská – Kečup se dovolává Edy a vyhlašuje povinnou soupaž, těhotenskou neznám a tak na rozdíl od jiných přijímám výzvu. I přes varování mě několikrát udeří „falešný vrchol“, ale za cenu ztráty kontaktu se skupinou se do Kristiánova dostrkám.

Kristiánov – jsem příjemně překvapen, kde to vlastně jsem, ale na rozhlížení není čas, peláší se dál a tak jen doufám, že se nepletu.

Nová Louka – Nepletu se, jsme tady. A za sebe můžu říct, že jsem tady hrozně rád. V autě jsme naložéní v minutě, vyrážíme zpět. Až cestou si vzpomenu, že jsem chtěl pořídit nějaké dokumentující záběry.

21:45 – zpátky na Čerňáku, začínám se těšit na příště, ale taky se dost těším do peřin.

Závěr – na vědomost se dává, že akce žije a stojí za to. Širší účast vítána.

Btw. Co pracuji na Černém mostě, měl jsem již tu čest podívat se kolem šesté ranní do vozovny metra. Dnes ráno málem taky, ale naštěstí mě přišli vzbudit ještě ve stanici.

Díky Bátě, která nesnáší haranti nejedou do Tříče žádné rodinky (ani Hrušouni), tímto jí vítám mezi sobce. Báta se postarala ještě o jednu zábavnou historku: mobil jí spadnul do hajzlu, jak ho chtěla zachytit a sehnula, spadnu-vší mobil cáknul Bátě vodu přímo do oka a způsobil jí tak zánět. Jela se tedy raním autobusem léčit domů a lůně hor zůstala jen komorní sestava.

Kečup co se tak bál, že bude s Blážou celý týden sám, vzal na hory Šejka. A v půli týdnu dorazila moje maličkost a Mistryně. Sem tam se zastavil na fakultativní výlet Janek pečující doma o velrybu a malou hlavičkářku.

Na bežkách smažíme jak vzteklý dokonce i mistrová co stojí na bežkách po dvou letech si libuje. Tedy kromě Kečupa co jezdí lítat s drakem. Jizerka, Jakuszyce jsou naše hlavní sportoviště.

Na slavnostní večer si zamlouváme místa a silvestrovské menu v Sokolovně. Dostáváme chlebíčky, jednohubky a šampíčko, novoročního panáka slivovice a úsměv od Markéty. Po půlnočním ohňostroji ještě stihnem málem vyvolat potyčku, pozváním ještě větších lufťáku do hospody, kde cizince nemají rádi. No nic Šejk to zažehnal a ukázal nám všeliká zákoutí sokolovny.

Oproti loňsku ubylo programů, Šejk se patrně vrátil nastálo do naší společnosti a přislíbil speciálně pro čtenáře palačinek navštívit a zrecenzovat tantrickou masáž. Jde údajně o jedinou masáž kde váš Ojus dojde tantry.

Na poslední den dorazil Janek s Evičkou a uzdravenou Bátou. Vzali nás do Espritu, kde se nevaří bo kuchař se připravuje na druhý den. Tak dáme nějaký plzně a jdeme k Viktorovi. V neděli pak jedem opět do polska. Orle vynecháme zato dojedeme do nové chaty. Kde je sice také pomalejší obsluha než v létě u stánku za loděnicí grzane piwo zato dělají i s hřebíčkem a skořicí. No a pak už jen pan Veselý a domů.

Malá varování: v našem oblíbeném polském sportovním areálu dávejte zvýšený pozor při cestě z parkoviště a rozhodně nejezděte po trati! Podařilo se totiž obnovit železniční trať Harrachov-Sklářská Poreba.

Ach ti muži, někdy se chovají jako rozverní školáci. No a Vladimír svojí 360ku nedotočil, upadl a hlavou si rozsekl o hranu stolu.

Pro členy loděnice TJ Slavoj Oděvní Služba: V loděnici se začínají scházet podivné existence mělo by se proti nim zakročit!
Dokonce někdo v loděnici přespal a zničil dětský koutek!

Výlety byly výživné a svižné, nezdržovala nás žádná nucená konzumace na horských chatách. Vzhledem k nestálému počasí a průběžnému sněžení to byl takřka neustálý souboj se živly, což ocenila zejména horalka Bláža.

A najednou s týmem palačinek stojíme na startu. Eda, Dan, Mates, Kečup a já, všichni připraveni na sportovní souboj sezóny. Je mínus dvanáct, poletuje sníh a od Kečupa víme že včera ho napadlo patnáct čísel. Takhle jsem si to teda nepředstavoval! Naše ambice je hlavně dojet a povede-li se to, tak pod šest a půl hodiny.

Zpočátku na to jdeme s námořnickou rozvahou, ale po pár kilometrech už frčíme jak po dráze, jakoby nám ten závod patřil. Míjíme tým za týmem, nejdřív ww ženy, pak Honzu Koláře se Zajícem až si říkám jestli bychom neměli ubrat abychom omylem neutrhli placku.

Na prvním bufetu u srubu už tak růžové představy nemám. Po těch dvanácti kilometrech stoupání jsem rád že stojím na nohou a kluci na tom nejsou líp….

Pokračujeme kolem zadních Renerovek, po vodovodu, nad Pec a už už se těším na další dávku jonťáku na Pražzské, když mě z bežeckého sterotypu vytrhne pokřik „Hola hola, Černá hora volá”. Kdo to tu v lese? Bejvi s Evičkou nám přisly ze Studánky zafandit :-). Děkujeme holky!

Hned se jede líp, pod Václavákem jsme jedna dvě, na Signál vyšplháme jako by se nechumelilo, ve sjezdu bojujeme s ledem a při stoupání na Pardubky zase s posledními zbytky energie. Těch šest kilometrů do kopce je vážně strašnejch. Jedeme s Edou, kluci jsou kdesi vepředu, kopec nekončí a nekončí a já už ani nemůžu zvedat nohy…..

….. i tenhle kopec skončil, skončily i všechny ostatní a my najednou byli v cíli. Totálně prošití, unavení a vyčerpaní, ale v cíli a s časem těsně pod šest hodin. V tu chvíli jsem nechtěl nic jiného než si někam lehnout a hlavně už nikdy, ale vážně nikdy nejet sedmdesátku.

Až teď vidím jak to byl vlastně krásný závod, jak jsme si s klukama navzájem pomáhali, podpořili se, popotáhli se na laně když někdo nemohl a vím že to chci jet znova. Možná to zase pár let neklapne, ale jednou jo a já se na to těším!

Zajímá Vás kolikátí jsme dojeli? A kolikátí dojeli ww ženy neboli Tuzemákovy kozy? Kolikátí dojeli Žeň kozu brázdou? Není to jedno? Tenhle závod se nejezdí o místa, ten se jezdí pro radost a my si jí tím udělali!

foto: fotokraus.cz

btw: team stále hledá nějaké středního chrta na doplnění.

Když si tu už ale dřepím, milé pražky i nepražky, napíšu konečně něco pro rozšíření Vašich obzorů o možnostech běžkování v Krušných horách. Pokud neběžkujete nebo náhodou níže popisované destinace znáte, velkej soráč, nejste zrovna cílová skupina tohohle článku.

Lesná

Je to od té obce s metrem trochu blíž než Božák (Božák znáte, o tom psát nebudu), poblíž veleměsta Jirkov lepící se na metropoli Chomutov (nezaměňovat s Chanovem, ten je v Mostě), na Jedlové hoře tyčící se nad „velkou dírou“ (hnědouhelný důl Čs. amády) a se stejnojmennou hospodou (taky Lesná).

Abych neomílal to co je na kliknutí k mání na webu jinde, přidám jen několik čerstvých postřehů z naší poslední sobotní návštěvy:

• Cesta z Třeskoprsk přes Jirkov a Boleboř cca 1h 20min.
• Dle očekávání, poslední kilometry lehce prověřují řidiče i zimní obutí auta
• U hotelu větší uklizené parkoviště stále zdarma (a to všichni kolenovrti rádi)
• Trasy čerstvě upravené, standard 1x pruh na skate + 1x klasika všude, lidí málo.
• Mapy jsou, ale ne všude. Jsem tu skoro doma a stejně za nižší viditelnosti bloudím jak turista.
• Hospoda … nezklamala, lze doporučit.
• A ještě rychle do Městských lázní v Chomutově (cca 20min z Lesné), architektonický otisk slávy přelomu 70-80 let (výhledově v plánu na zbourání). Sice už zdražili z 35,- na 50,-/hod a brzy zavírají, ale kde jinde máte šanci zaplavat si v padesátimetrovém bazénu a mít dráhu sami pro sebe.

Dlouhá louka

V neděli pro změnu vyrážíme přes Litvínov a Loučnou na Dlouhou Louku, nástupní místo na Krušnohorskou magistrálu:

• Nečekaně, kilometr před cílem zastavujeme u příslušníka řídícího vpouštění aut na plné parkoviště, ale máme štěstí, čekáme jen chvilku, právě se začínají vracet ranní běžci.
• Parkoviště je odklizené, od loňska zvětšené, stále zdarma (a to já rád).
• Místňákům těm je tu hej ty nikam nezabloudej. Ještě, že to tu trochu znám, značení a mapy tu sice jsou, ale upravených tras je o dost víc než kolik mapa slibuje. Není tu už tak pusto jako na Lesné, takže aspoň je koho se zeptat.
• U větrné elektrárny na Vrchu tří pánů obracíme. Prověření nám z loňska známé nekuřácké hospůdky v Novém městě necháváme na příště. Místo toho projíždíme oblíbený úsek kolem Flájí (a zrovna tohle na mapách umístěných u stop není).

Shrnutí (už za střízliva)

Výše uvedené berte s rezervou. Mysl autora byla zatížena nejen alkoholem, ale i citovou vazbou k výše uvedeným místům. Pokud se rozhodnete vyrazit udělat si na tyhle končiny vlastní názor, rozhodně nejdřív na webu zkontrolujte sněhové podmínky a nezapomeňte přibalit do auta řetězy, případně lopatu (O nejdobrotivějším spasiteli s lanem a tím nejlepším traktorem na světě možná někdy příště). Při cestě z Prahy je asi v případě tras na Dlouhé louce lepší (vzdálenost, variabilita tras – Fláje/Moldava/Cínovec/Pašerácká zatáčka, hospoda) nastupovat na trasy u Nového Města.

Odkazy:

• webkamera a aktuální informace o stopách – www.kbstopa.cz
• trasy Lesná www.kbstopa.cz/fotografie
• hotel – hospoda Lesná www.horskyhotellesna.cz
• trasy Dlouhá Louka www.kbstopa.cz/dlouha-louka
• Bazén v Chomutově www.ssz-chomutov.cz/mestske-lazne