Cesta – 108km uteče asi nejen ve Volvu rychleji než bych čekal.

Nová louka – nasazujeme čelovky a vyrážíme, tempo odpovídá zimě, euforii prvního běžkování sezóny a nesoudnosti co se vlastní fyzické kondice a náročnosti trasy týče.

Pod Kristiánovem – zastavení na úpravu oblečení před zápřahem.

Kopec na Čihadla – je strašnej v noci jako ve dne, ale nahoře se všichni živí sejdem. Na nohách mě drží přesvědčení, že nejhorší je za námi.

Knajpa – Kečup navrhuje Smědavu, ostatní ho posílají na Smědavu i jinam, vyrážíme k těhotenské, Kečup (předpokládám s dobře maskovanou úlevou … ale je to Kečup) s námi.

Těhotenská – Kečup se dovolává Edy a vyhlašuje povinnou soupaž, těhotenskou neznám a tak na rozdíl od jiných přijímám výzvu. I přes varování mě několikrát udeří „falešný vrchol“, ale za cenu ztráty kontaktu se skupinou se do Kristiánova dostrkám.

Kristiánov – jsem příjemně překvapen, kde to vlastně jsem, ale na rozhlížení není čas, peláší se dál a tak jen doufám, že se nepletu.

Nová Louka – Nepletu se, jsme tady. A za sebe můžu říct, že jsem tady hrozně rád. V autě jsme naložéní v minutě, vyrážíme zpět. Až cestou si vzpomenu, že jsem chtěl pořídit nějaké dokumentující záběry.

21:45 – zpátky na Čerňáku, začínám se těšit na příště, ale taky se dost těším do peřin.

Závěr – na vědomost se dává, že akce žije a stojí za to. Širší účast vítána.

Btw. Co pracuji na Černém mostě, měl jsem již tu čest podívat se kolem šesté ranní do vozovny metra. Dnes ráno málem taky, ale naštěstí mě přišli vzbudit ještě ve stanici.

Večery už mohou být chladné, proto si vedení zájezdu vyhrazuje možnost odmítnout abstinenty. Doprava k Viktoru Vránovýmu a zpět zajištěna. Borůvkové knedlíky garantuje Mr. Bjeta.

Bikerská poznámka na závěr: po absolvování berounského bike maratonu, kde jsem diváky zaujal solidní brodivostí musím rozšířit svou osobní bikerskou poučku (na biku nikdy nedráždi bejvalý triatlonisty) nově: „na biku nedráždit ani bejvalý hokejisty“

Děkujeme Baru za pozvání do krásné chalupy v Hraběticích a možnosti protáhnout se po známých stezkách jizerskohorských.

Už teď je jasný že máme nový bikový nadšence, taková Zuzka například Kečupa přímo prosila aby jí protáhl singltrackem pod Smrkem.

Singltrek je famózní: hodně dobrá práce ČeMBy či koho ještě a taky výzva pro další kousky. Je tedy technicky daleko snažší než Rýchleby, ale to neznamená že si člověk neužije, dá se to naopak smažit hezky rychle a otočit třeba i tři 20km okruhy za den, já sám se spokojím se dvěma až tam příště, to jest brzy, zavítám. Jen ten croozer tam asi neprorvu.

Kečup nám vůbec dělal starosti, spal víc než Koktoš, pil víc než průměrný zaměstnanec vodáckého obchodu, Zuzku a Baru odmítl vzít po žlutý přes Protženku a celý večer proplakal, to když se neuváženě zeptal Bjéti kolik poznal v životě holek (nemusíš přesně). Teď alespoň Kečup ví jak nám je když se s ním musíme sprchovat.

Díky Bátě, která nesnáší haranti nejedou do Tříče žádné rodinky (ani Hrušouni), tímto jí vítám mezi sobce. Báta se postarala ještě o jednu zábavnou historku: mobil jí spadnul do hajzlu, jak ho chtěla zachytit a sehnula, spadnu-vší mobil cáknul Bátě vodu přímo do oka a způsobil jí tak zánět. Jela se tedy raním autobusem léčit domů a lůně hor zůstala jen komorní sestava.

Kečup co se tak bál, že bude s Blážou celý týden sám, vzal na hory Šejka. A v půli týdnu dorazila moje maličkost a Mistryně. Sem tam se zastavil na fakultativní výlet Janek pečující doma o velrybu a malou hlavičkářku.

Na bežkách smažíme jak vzteklý dokonce i mistrová co stojí na bežkách po dvou letech si libuje. Tedy kromě Kečupa co jezdí lítat s drakem. Jizerka, Jakuszyce jsou naše hlavní sportoviště.

Na slavnostní večer si zamlouváme místa a silvestrovské menu v Sokolovně. Dostáváme chlebíčky, jednohubky a šampíčko, novoročního panáka slivovice a úsměv od Markéty. Po půlnočním ohňostroji ještě stihnem málem vyvolat potyčku, pozváním ještě větších lufťáku do hospody, kde cizince nemají rádi. No nic Šejk to zažehnal a ukázal nám všeliká zákoutí sokolovny.

Oproti loňsku ubylo programů, Šejk se patrně vrátil nastálo do naší společnosti a přislíbil speciálně pro čtenáře palačinek navštívit a zrecenzovat tantrickou masáž. Jde údajně o jedinou masáž kde váš Ojus dojde tantry.

Na poslední den dorazil Janek s Evičkou a uzdravenou Bátou. Vzali nás do Espritu, kde se nevaří bo kuchař se připravuje na druhý den. Tak dáme nějaký plzně a jdeme k Viktorovi. V neděli pak jedem opět do polska. Orle vynecháme zato dojedeme do nové chaty. Kde je sice také pomalejší obsluha než v létě u stánku za loděnicí grzane piwo zato dělají i s hřebíčkem a skořicí. No a pak už jen pan Veselý a domů.

Akci ruším, barák je po povodních do odvolání uzavřen a opravuje se.

1. hroby se se pro tento víkend otevřely a vylezl z nich Mr. Michal z Vlašimi, který byl na víkendu spatřen naposledy v 97. roce na Hameráku
2. vedeni Danielem, objevili jsme kus bukového lesa v severní části Jizerek o kterém se domníváme, že by mohl být původním biotopem oblasti. Vzrostlé buky a další havěť zalitá sluncem působily étericky, takže například senzitivní Bláža tvrdila, že cítí elfy. Možná to ale byli jezevci.
3. Na profláknutým sjezdu z Dvoraček předvedl Daniel vkusnou sérii kotrmelců i Ghost Dogem. Překvapivě přežil, ale tak pěkně rozbité koleno jste dlouho neviděli. Koleno jsme ošetřili vodou a tesou a Dan jenom mužně sykal. Měl velkou radost, že mu teď nikdo nemůže upřít putovní cenu za přínos cyklistice. Ovšem jenom do té doby, než z mlází vyklopýtal Karela junior! Jestli měl Dan krvavé koleno, tak junior obě. Elegantně vysypal z helmy asi dvě kila štěrku, odřízl zbytečné nohavice a hotovil se k odjezdu. Cena tak změnila čestného držitele během dvou minut. (Zajímavé je, že tento sjezdík je poměrně úrodný – již třetí laureát)

Nepěknou tečku za podařeným víkendem učinila měrka řetězů – Daniel s ní odsoudil řadu bikerů (včetně mně) k neprodlené výměně. Neobměkčil ho ani Tomík s argumentem, že na tom řetěze jezdí sotva čtyři sezónky…

Čau bikerky a bikeři, si Vás dovoluji pozvat na cyklo vikend do Třice, skoro již tradičně.

Plán: v pátek individuální dopravou na místo, večeře v Espritu a long drink u Viktora, pro otrlé možno opačně.
Sobota: biky po hřbetě Jizerek, v podvečer možná sauna, pak točený krakonoš.
Neděle: biking v západních Krkonoších, pro sraby možno využít lanovku (jedu lanovkou).

Měl jet i very special guest Perko, leč omluvil se slovy: „nemůžu, čekám u díry“ Tož kdyby se mu něco narodilo, alespoň to zapijeme.

jestli chcete, čtete dále…

Po podarene ceste jsme se po poledni dostali na Jizerku. Blaza vyrazila jako prvni a tim rozhodla o trase: bezime na Knajpu a cestou straslive predjizdime skoro vsechny turisty. Bjetovi se pry trasa nezda tak narocna jako pred vanoci. To ma asi natrenovano. Nicmene je posledni. Ja uz sem strasne unavena – to asi nemam natrenovano.

Z Knajpy mirime rovnou na Smedavu. Dorazime akorat vcas, hospoda se zacina vylidnovat. Davame si polivku, pivko a pak vidime, ze obsluha nosi moc pekny ovocny pohary, tak jeste 1 navrch. Vyrazime k Jizerce a bereme to pres Pyramidu. Na ceste uz nejsou skoro zadni lide, slunce sviti, snizek krupe pod bezkama, proste parada.

Bohuzel na nas ceka cesta domu. Prepinani pohonu z dieslu na paru jeste nebylo optimalizovano, takze servisman s vlekem je jiz na ceste … potkavame se v oblibene hospode ve Splzove, kde si davame posilnujici veceri a rozmrazujeme se {jedna z nevyhod parniho pohonu je, ze se uvnitr vozu netopi}.

foto: bjeta

102_0279.jpg (600×800, 159 kB)	102_0280.jpg (600×800, 155 kB)
102_0281.jpg (800×600, 159 kB)	102_0285.jpg (800×600, 129 kB)