No alespoň se můžu pochlubit fotkou ve formátu 16:9, taková malá skupinovka:

Zajímalo by mne, co čtenářům palačinek více vyhovuje? Zda fotky v klasickém formátu 4:3, nebo pro některá akce (např. skupinové fotografie) nový formát 16:9.

Pokud budete pokračovat dále, můžete vidět nezbedný párek.

Kečupa s Blážou se mi podařilo nafotit až na desátý pokus.

Jsou to zkrátka neposedové

Moc jsme jí to nevěřili, ale když nám lyže ukázala, bylo to jasné. Podle namontované paty vázání na velkou botu jsme usoudili, že si je vyměnila s nějakým chlápkem. Takže takhle rafinovaně se taky dá seznámit. Jen aby to byl pěkný chlápek a aby nebyl naštvaný, že má krátké lyže.
Na Mísečkách v bufetu tedy vyvěsila inzerát, že hledá osobu, se kterou si před týdnem vyměnila červené lyže Atomic Beta a vyrazili jsme na výlet.
Evžen s Lůcou nám naplánovali cestu na Dvoračky, protože tam dobře vaří. Do kopce k Vrbatce jsme zdatně pilovali techniku stoupání a hodnotili všechny lyže a jejich chlápky. Naštěstí bylo pěkně a nefoukal vítr, tak zrádný na hřebenech. Za Vrbatkou už byly stopy poněkud zaváté, ale expediční bruslení nám udělá dobře! Kratší cesta se nám moc nelíbí, tak jedeme tou delší, bude to o to náročnější. Těšíme se na sjezd ke Dvoračkám. Ještě pořád je hezky a čerstvý prašánek láká ke spočinutí. A taky že jo. Nejdřív se řítíme po cestě a děláme divadlo protijdoucí partičce chytrých chlápků, co už na Dvoračkách byli. Pak jdeme do freeridu. Nádhera! Po každém pádu se sníh zavlní a pohltí nás. Po dojezdu jsou z nás vysmátí sněhuláci – z Báty konkrétně nejvíc, protože si na pády nevzala větrovku.
Na Dvoračkách Ifka vyvěšuje jeden ze svých inzerátů a dáváme si vydatný oběd. Mezitím se hospoda vylidňuje, asi bychom měli vyrazit! Kopec nám dává zabrat, ale držíme svižné tempo, neboť se začíná poněkud šeřit. Na krajinu padl černý mrak a začalo foukat. Když se občas mrak protrhne, koukám, že slunce je nějak vysoko a divně svítí. No jéje, není to slunce, ale měsíc. Naštěstí už jsme nahoře a zbývá jenom sjezd zpátky k parkovišti.
Cestou ještě kontrola inzerátu a můžeme vyrazit k domovu.

Inzerát v bufetu už nevisel. Asi ho strhnul nějaký nepřející hulvát. Ifa tedy pověsila poslední, co měla v kapse. Tak teda jedeme domů. V pondělí Ifce volal nějaký chlápek. Že byl v sobotu na běžkách a viděl v bufetu viset inzerát. Hrozně se naštval, protože zrovna před týdnem mu nějaký pitomec vyměnil lyže a ty co mu zůstaly jsou krátké. Inzerát strhnul a schoval, že si to s tím provinilcem pěkně vyřídí.
Takže teda volal na to Ifky číslo. A jak to udělají s výměnou nazpátek? Dají si sraz na Mísečkách.

Na bjeje se dočte ještě o dalším setkání.

Současně musím uznat, že například ve srovnání se stadionem Slavie je plácek na Mísečkách asi jako Madison Square Garden

Další den se náš výkon poněkud zlepšuje, dáváme dva okruhy. A pak teprve tu polívku. Večer kuchař zkouší, co vydržíme a předkládá nám vepřové maso se švestkovou nádivkou, kořeněnými špeclemi a smetanovou omáčkou, ve které jsou kromě švestek cítit i stopy hub. Tato kombinace mě totálně umrtvila a poslala do postele. Luxovi taktéž trochu laborují, jen malý Honzík a Bjéťa se drží až do 4 hodin do rána.

Třetí den vyrážíme později, protože venku je stále nevlídno, ale opět prodlužujeme trasu – jedeme okruh z Míseček na Rovinku. V bufíku jsme skoro sami, prázdné hory jsou nádhera. Cesta zpátky je nepříjemně do kopce, ale potácíme se statečně. Domů mě táhne hlavně vidina dobré večeře.

V sobotu jsme se domluvili, že ještě nepojedeme domů a zůstaneme až do neděle. Odpoledne sice mají přijet nějací gymnazisté, čehož se poněkud bojíme, ale domů se nám nechce, když se konečně vyjasnilo. Vyrážíme na hřebeny, ať se také porozhlédneme kolem. Vylézáme skoro až k mohyle, ale tam už nepříjemně fouká. Obracíme se k rychlému sjezdu. Pak se trochu zahříváme výjezdem na Medvědín a poté čajem v Jilemnické boudě. No, jsme docela unavení z výstupu a už se nám nechce na další kolečko. Jedeme domů a ještě si dáváme procházku k Edíkovi, abychom zjistili, zda je na svém místě a trochu ometli sníh.
Večer pozorujeme gymnazisty, jak si užívají večírek a jdeme spát. Jen Bjéťa to kontroluje do pozdních hodin.

V neděli se balíme a přemlouváme Edíka, ať se nastartuje. Dobrá, pojedeme, ale topit asi nebudeme. Přejíždíme na Benecko, kde si projedeme odpočinkovou jízdu mezi víkendovými davy po rovince na Rovinku, pak na oběd a trochu si užít sluníčka.

Na závěr můžeme zodpovědně prohlásit: Technika zdárně napilována.
Další cíle: Fyzička?

PS: Ještě že s sebou Luxovi vzali Honzíka, aspoň jsme jim stačili.

foto: Evička a bjeta

fotíme se po příjezdu (800×600, 64 kB)	parkoviště se tváří jako kluziště (800×600, 67 kB)
koukáme z okna (800×600, 122 kB)	vjezd do zatáčky… (800×600, 70 kB)
…je rychlý… (800×600, 87 kB)	…vyváží ze stopy… (800×600, 83 kB)
…nebezpečně cloumá postavou… (800×600, 71 kB)	…ale zvládli jsme ho … (800×600, 56 kB)
jezdec číslo 2 (600×800, 69 kB)	jede neohroženě (600×800, 69 kB)