Čtvrtek

Míra pod tíhou okolností s tímto článkem nesouvisejících trhá partu. Sestava se zužuje (Karas a George), měníme směr, odjezd na jednodenní pádlování se přesouvá na páteční ráno.

Pátek

Takže jsme Na Mýtě, na severu, v Jizerách. Časový náskok, před „lehkoživkama“ z Kolína, kterým už taky začal víkend, zkoušíme srovnat jednou Mumlavou, ale je to marný, jsou to brzdy. Na Jizerku (53cm) nasedáme jen ve čtyřech doplněni Honzou Muskou a Vencou. Vody jen o trochu víc než z kozla mlíka a ujištění od George, že zbouchat to vždycky nějak jde, mě trochu straší.

A už šutrujem. Víc mi ale náladu bere průzkum jedné slepé uličky, ze které mi musí Honza pomoct. Díky Honzo, nejlepší krysa, žádná krysa. Venca často vylévá prasklou loď a tak nás u Cutisinu dojíždí Kolínská smečka. Ostříleně se spokojí s ujištěním, že dole někdo jistí a bez prohlížení vyrazí za mnou lehce zabojovat do válečku.

Tlupa se rozrůstá. JKB najíždí Kamiennou. Za tohohle vodního stavu dost zábavná strouha. Jen ty stromy by si tu mohli trochu uklidit. Nevím, jestli se to počítá jako krysa, když z lodě vystoupíte raději ještě dřív, než se úplně napasuje pod dříví, … takže jistější bude se neptat.

Po Mumlavě na vyjetí chválíme den a počasí, mudrujeme nad víkendovou předpovědí a Šumavou. Ve slabé chvilce navrhuju další dny věnovat se partnerkám doma a hned nacházím stoupence. Po návratu do Prahy George zachraňuje situaci. Nejen, že pohotově sflikuje moje Magnum, ale taky před půlnocí rozhodne – žádný flákání.

Sobota

V autě cestou jednomyslně (George, Karas, JKB) znectíme všechny váhavé sluneční jezdce. Stěrače mají práci. Za oknem plusové stupně, oba dva. Jsme zase Na Mýtě, ale to včerejší bylo snad na jiné planetě. Z Jizerky (60cm) je to ale dnes veselejší.

Tentokrát nás „Kolín“ dohání až zpátky na pumpě:

„ …tak co Cutisin?“

„No, ještě že jsme to neprohlíželi Snížáku, jinak bychom to snad přenesli“

Sherlock Snížák: „Jo, jo, dost mě uklidnilo, když jsem dole na nasedání viděl zelenou, modrou a oranžovou stopu.“

Kamenice, 30 kýblů a stromy. Všechny kanalizační přepady v povodí mají čerstvě propláchnuto. Za Navarovskou se rychle plní poslední vracák před mikádem ze stromů.

JKB rozvážně: „… to bych přenes!”.

Junior z Kolína míjí vracák.

JKB stále rozvážně: „Vypadá to, že máme problém.“

Junior prošel skrz. Plukovník taky míjí vracák, ale ten je snad nesmrtelnej.

Vojta to zkouší „kontrolovaně“ a za ním ostatní.

Ach jo …., tak já teda taky.

S Honzou Kolářem dáváme ještě jednu jízdu úžasně čistou Mumlavou a Jizerou až do Vilémova. V hospodě v Kořenově se s JKB rychle shodujeme na tom, čemu se budeme věnovat v neděli. Jedeme domů.

Neděle

Po půlnoci vyrážím „řídit velkej bílej autobus“ do „místnosti vzdechů“, pak je mi o dost líp, ale to je pořád dost blbě. Včera jsem měl trochu jiné představy o dnešku. Vůbec se nehýbu, vůbec mi to nevadí, vůbec nepřemýšlím, jestli mě to baví. Partnerka se věnuje mně – hořký čaj a piškoty mám připravený na dosah ruky. Dál totiž nedolezu. Čtu si prostěradlo a nevím, jestli obviňovat vodu z Kamenice nebo jídlo z Kořenova.

Související počty

• nových děr v jedné oranžové lodi značky Riot = 4
• kilometrů autem = 794
• dní na vodě = 2
• stupňů celsia mezi pátkem a sobotou = 18
• úspěšných průjezdů Cutisinu za sobotního vodního stavu = 1
• odvážlivců o výše uvedené = 2
• kilometrů sněhu cestou na Šámalku během Kečupova sobotního běžkování  = 1
• podobně užvaněných článků na vodáckých webech =  nepočítaně

Zkrátka, palačinky se nedají připravovat jenom tak, jak si majitelé mouky a vajec představují a jakou mají náladu. Palačinky jsou ikona, vymezená především Vaším čtenářským zájmem, a bouřlivé ohlasy na „Víkendová poučení“ mě mimo manévrovací prostor vlastní vůle uvrtávají do teplého a hustého bahna bulváru. Proč žádného řádného palačinku nezaujal filozoficky sofistikovaný problém rozdílu mezi Luky pod Medníkem a Petrovem vyjádřitelný náhodným shlukem souhlásek a samohlásek? Proč se Medvěd namíchnul, když si o sobě přečetl, že se snadno namíchne? Proč se mermomocí snažíme mít za premiéra ještě většího debila než už máme? Ale především, proč každého zaujala letmá zmínka o vymazlený roštěnce, která na pár okamžiků prosvětluje šedé dny nihilistického konzultanta? Proč jsou vůbec konzultanti?

Může mít člověk rád romány Michala Viewegha a současně palačinkovat následující fotografie, které v souhrnu zachycují:

1. Luxusní kočičku
2. Ladného kajakáře v lodi
3. Velmi tlustou krysu (v pozadí)
4. Méně ladného kajakáře na břehu ( uvedeni v pořadí podle krásy )

1. Nejtěžší část Mumlavy je až kousek pod Podkovou.
2. Kiwi s mlékem se srazí
3. na jarní Kamenici je lepší vzít si špricku, že Ferdinande
4. Pokud vezmete novou luxusní kočičku, aby vás při sjezdu Mumlavy ze břehu obdivovala, můžete se vsadit, že elegantně vyhnijete. (Danieli, nejtěžší část Mumlavy je až kousek pod Podkovou, viz postřeh č. 1)
5. Luka pod Medníkem nejsou ta stejná zastávka jako Petrov u Prahy
6. Když už tedy i s kolem vystoupíš v Petrově, nenech svou holku odejet (též s kolem) do Luk pod Medníkem. Bude namíchnutá.
7. Pokud děvčeti na sobotu večer slíbíš biograf, a pak zůstaneš kalit s brňákama na Jizeře, nevolej jí že může jít sama. Bude namíchnutá.
8. Olyne, jdeš-li na jedno a je jich pak deset, tak ani nemusíš volat. Bude namíchnutá.
9. Medvědovi naopak můžete volat kdykoliv. Bude namíchnutej.