Možná proto jsem zastříhala ušima, když mi Bjéťa přinesl knihu Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů od Dona Thompsona z nakladatelství Kniha Zlín. Podtitulek knihy zní Prapodivné zákony ekonomiky současného umění a aukčních domů. Třeba se něco naučím. Dobře. Uznávám že prodat koně není to samé jako prodat umělecké dílo, ale ekonomika a psychologie obchodu přece musí fungovat všude stejně. Výsledkem dobrého obchodu je spokojenost na obou stranách i když prodáváte eskymákovi ledničku. A prodat eskymákovi ledničku je jedna věc. Ale navodit takovou atmosféru, aby měl z obchodu eskymák radost a příště si od vás koupil ledničky dvě, to je opravdu dobrý obchod. Zdá se že ve světě moderního umění to jde překvapivě snadno.

Nemyslím si, že bych se v umění „obchodovat“ po přečtení této knihy výrazně zlepšila. Nakonec to ani nemá být cílem knihy. Spíše mě už nepřekvapuje, že modernímu umění nerozumím ani za mák. On mu totiž nerozumí ani kupující ani prodávající. Dokonce ani umělec sám. Stačí, aby dílo bylo v dobrý čas na dobrém místě a aby se o něm zmínila (samozřejmě v dobrém) nějaká významná osobnost světa moderního umění a pak už je v podstatě úplně jedno co je to za dílo.

Kniha vás zavede mezi přední světové umělce, kurátory i do aukčních síní. Snaží se vysvětlit ekonomické a marketingové zákony, které v tomhle světě panují a přináší vysvětlení, jak je možné, že některý umělec se stane významným a jeho díla se prodávají za statisíce dolarů, zatímco jiný ač jeho dílo je kvalitní se nikdy „značkovým“ umělcem nestane. Autor knihy Don Thompson je ekonom a zároveň velký fanoušek a sběratel moderního umění. Kniha vznikla na základě rozhovorů se špičkovými aukcionáři, galeristy, výtvarníky i sběrateli. Svět trhu s moderním uměním je opravdu fascinující. Don Thompson objasňuje psychologii trhu, ale zároveň nezapomíná na zdravý selský rozum, což je často v přímé kontroverzi

Jako příklad, který mi přišel z knihy nejabsurdnější, nebyl ani tak ten vycpaný žralok od Damiena Hirsta opravdu prodaný za závratnou částku, ale dílo bez názvu známé pod jménem Milenci. Je to v podstatě hromada 160kg modrých a bílých bonbónů navršená do pyramidy. Bonbóny se mají nabízet hostům , přičemž hromada má představovat tělo milence, které se ztrácí pod vlivem nemoci AIDS. Autorem je González–Torrese, který v roce 1996 zemřel na Aids. Dílo se vydražilo za 456 000 dolarů. Takže kdybyste někdo toužil po moderním umění, vím jak s pomocí nákupu v sámošce jedno velmi snadno padělat.

Hvězda nás, věřte, nevěřte, upoutala na delší dobu, než trvá vypít jedno pivo. Začali tam totiž kromě hnusného Gambrinusu točit Krakonoše. Mají světlého i tmavého, řezané je lahodné a má poněkud výrazně lepší chuť než náš oblíbený mok z tříčské sokolovny. Tak jsme jich s holkama vypily každá 5.

Obsluha byla po celou dobu našeho pobytu v podniku perfektní, Tomáš Dvořák na svém místě, postupující den nás donutil i k objednávce dvou bohatě obložených talířů se sýry a výtečnými klobáskami…

Problém nastal při placení. Jen tak náhodou mně napadlo si prohlížet účtenku. Podivila jsem se s uspokojením, jak jsme hezky bumbaly. Celých 16 Krakonošů! Bejvi hned zbystřila a též se podivila. 16 přece není dělitelné 3. Za chvíli se podivila i slečna obsluhující. Při odečítání nadbytečného nápoje se jí třásla ruka a mozek asi také, neboť výsledek se poněkud nepovedl. To už nám s holkama bylo celkem fuk, Bláža to zatáhla a šly jsme. Cestou pak od nás dostala vyčiněno za dýško, které zaplatila.

Nahoře v chatě, už druhý den za střízliva, jsem onu vtipnou účtenku našla v kýblu, když jsem přikládala do kamen. Koukám, že za jedno pivo si účtovali 35 korun. Cože? Krakonoš stál v jídeláku přece 28… Účtenku jsem spálila.

Malá rada. Na pivo příště do Ragtimu a nebo si pečlivě hlídejte Tomáše Dvořáka a spol, co vám účtují a za kolik.

Jen pro zajímavost hotelu Hvězda se věnovala ve svém pořadu Ano, šéfe! i kuchařská hvězda Zdeněk Pohlreich.

Dovolím si doporučit lehkou, leč celkem milou komedii pro teenagery (to na Vás mentálně sedí) SNOWBORĎÁCI. Nečekejte tedy žádnou Markétu Lazarovou, ale co; nahá Lucka Vondráčková taky není špatná.

Legrácka má slušnou muziku, výborné herce a mohla by Vás pěkně naladit na nastávající zimní sezonu. Měl bych pár výhrad k happy endu, který Vám tímto prozrazuji, nějak si na takové úspěchy ze 16ti let nevzpomínám, ale třeba máte jiné zkušenosti.

Těch šestnáct už mi teda nějakou chvíli není, ale zdá se mi, že dialogy týpků jsou dobře odposlouchány, což jsem si ověřil v neděli na bazénu u Kopečka.

Prostě celkem pohoda.

Čau

Nic jsme o filmu nevěděl a mám rád Vetchého i Abrháma tož jsem na to zašel i s ostravskou blondýnou. Sice ohraná, ale vcelku vděčná zápletka opuštěných mužů v domácnosti nabere pekelné tempo nekončících gagů, u kterých se bohužel nikdo nesměje. Obzvlášť mě nepobavilo, když si Mr. Škultéty stříhá vlasy a omylem rozstříhá Dejdarovi nové audi. Gag.

Poučení pro příště: ani skvělí a vážení herci nejsou zárukou kvalitního filmu, byť si myslím že by možná měli, ale tolik tomu zase nerozumím. Čau, Vaše Mirka.

P.S. Měla mě varovat Světlana Nálepková….