Svatba
Posted by Eva | Filed under Bulvár, Fotky
10.10.2003 se konala svatba našich kamarádů Jitky Fučíkové a Honzy Luxy. Byla jsem pozvána jako pomocný fotograf a kameraman.
Jaké to bylo, čtěte dále.
Čtvrtek
Vyráželi jsme z Prahy už ve čtvrtek odpoledne. Jela jsem s Luxovými. Cestou jsme se stavili na večířku U Višňáků v podhůří Krkonoš. Luxík snědl kousek
krávy, kousek srnky a zajedl to králíkem. Pan vrchní říkal, že příště bude i pštros.
Dojeli jsme do Pece pod Sněžkou na horní parkoviště, ale odtud je na Studánku (trojská chata na svahu Bramberku) stále daleko. Tak jsme popojeli ještě výš,
až kam to šlo. Odtud Luxík statečně vynesl 1 pivo a my s Jitkou ostatní důležité ingredience (koláčky). My ženy jsme zatopily v kamnech a šly spát, Honza jel
přeparkovat do Pece. Kolem půlnoci nás vzbudili ožralí svědkové Báta a Ferda a fotograf akce Pepíček. Jsme tu všichni.
Pátek
Vstali jsme kolem 9. hodiny, nasnídali se, oblékli svatební šaty a pláštík Betmena a vyrazili na Jelení louky. Počasí bylo stálé – zataženo, déšť, mlha,
vítr. Krása. Cesta vedla s kopce, přes romantickou lávku na potoce, bylo nám veselo. Na Jeleních loukách jsme si dali nápoje a čekali až dorazí pan
starosta a paní matrikářku. Mezitím budoucí novomanželé vybalili dárky od svědků (brambořík) a od kolínské sekce (železný Ježíš s trnovou korunou na
fošně asi 40x15x3 cm velké). Kolem 11. hodiny dorazil starosta a svěřil se nám, že je to jeho 1. svatba.
Luxa ho uklidnil, že jeho teprve 2.
Svatebčani si přáli, aby se obřad konal venku. Starosta bez okolků souhlasil, matrikářka se šklebila. Kluci instalovali stoleček a slunečník na louce a šlo
se na to. Obřad proběhl hladce, pouze 1x přerušen Pepíčkem, který musel vyměnit film ve foťáku. A matrikářka se přeřekla, když vnutila novomanželům společné
příjmení Fučíkovi. Luxík to hned šel zkontrolovat, aby se obřad případně zopakoval.
Z Jeleních luk se naše 6tičlenná skupinka vydala směr Lyžařská bouda, kde nás čekal oběd. Vesele jsme vyrazili. Luxík nesl Pepíčkův plný batoh, aby mohl
pobrat svatební dary, a novomanželé dostali přezdívku bílá dáma a její šerpa.
Asi po 800 metrech jsme úspěšně sešli z cesty. Horští znalci říkali, že jdeme zkratkou. Párkrát jsme přelezli potok, spadlé klády, zamysleli se na rozcestí
u choroše a došli na kraj lesa. Napadlo nás, že jsme se mohli před túrou podívat do mapy. Sněhu nenápadně přibývalo, brodili jsme se ve vánici asi 40 cm hlubokou
závějí. Cestou Pepíček s někým telefonoval, řka: „Právě jsem na svatbě a jdu na oběd!“ Jako bysme šli z Nuselské radnice na Synkáč. Jenže my jdeme klečí asi už hodinu. Najednou Bára volá: „Vidím tyče“. Hurá! Už vypadalo, že tu cestu nenajdem. Napojili jsme se na tyče cesty vedoucí z Bufetu přes Lišku na Lyžařskou.
Rychlým tempem jsme překonali poslední kilometry. Příště s chrtama na svatbu nepudu!
Totálně promočení jsme usedli v restauračce. Pan vrchní nejdříve nejevil ochotu, ale pak zjistil, že se jedná o svatbu a začal se snažit. Pustil nám pod nohy
fukar s horkým vzduchem a na zahřátí přinesl čaje a česnečku. Pak následoval pravý blahobyt: pečená kolena – jedno do dvojice. Aspoň že nám túrou pořádně
vyhládlo! Stejně jsme všechno nesnědli. Ale i přes to jsme s Bárou a Pepíčkem vyškemrali palačinku do trojice.
Po obědě odjel Pepíček – musel se vrátit do nížiny, my ostatní jsme shlédli video, co jsem dnes natočila, a pak jsme řekli, že jdem domů. Cesta na Studánku
už byla brnkačka. Chvíli po kotníky loužemi, pak přes kořeny a jsme doma.
Večírek byl decentní (přijeli pouze Řezníci se zásobami masa). Svatebčani si chtěli v klidu užít svatební noc. Tak si ji užili.
Sobota
Ráno jsme se nasnídali a zase jsme zalezli do spacáků. Pak nás přece jen sluníčko vylákalo před chatu. Vytahli jsme křesílka, zabalili se do dek, natočili
piva a sedli si před chatu. Vypadali jsme jak v tuberácké ozdravovně. Paní Jitka dělala stevardku: vařila kávičku s koňáčkem a připravovala grilování
na večer. Akorát že jí z grilovacího místa vytékal pramínek.
Odpoledne se začali trousit gratulanti. Postupně dorazilo kolem 30 lidí z Konstruktivy a Tróje.
Grilovali jsme masa na vodním grilu, hulili brambořík, jehož poslední joint někdo ze svatebčanů ukradnul, užívali si svatbu. Též byl předán svatební dar
z velké bedny – krásné prestige pro paní nevěstu. Brašule s Ferdou to kamerovali a přitom přemazali část mého skvělého snímku z pátku. Naštěstí skončili včas,
obřad zůstal zachován.
Já jsem šla spát kolem půlnoci, už jsem toho slavení měla plné zuby.
Neděle
Postupně se všichni probrali, snědli ranní guláš a v mnoha skupinkách rozprchli do hor. Na chatě zůstala jen naše původní sestava a Heršťa s Brašulí. Trochu
jsme poklidili a též vyrazili na výlet. Cestou na Bufet jsme objevili naše páteční stopy v kleči. Na Výrovce jsme dali poslední zákusky a vyrazili.
Luxovi ještě na Studánku, Bára, Ferda a já, směr Pec a domů do Prahy.
foto: Eva
Tags: CLX, paní Jitka, photo, svatba
