Víkend v Jizerkách
Posted by bjeta | Filed under Sport
JJ vymyslel, zorganizoval zajímavý plán. Že nakonec dal přednost americkým průmyslovým zónám je věc jiná. Už samotná pozvánka, pojatá na Jankův styl velmi poetickou češtinou, navnadila většinu pozvaných. Čtenářům palačinek nabízíme část textu.
Čau bikeři,
posílám Vám pozvánku na víkend v Jizerských horách, v Tříči. Předběžně je zamluvená chaloupka pana Kučery, zdroj Gambrinusu, Plzně a Krakonoše na dosah. Program je následující: v pátek večer příjezd a lehké ladění formy, v sobotu i přes případnou nepřízeň počasí prima výlet:
na rozehřání mírný kopeček na Šachty, pak kousek směrem na Hvězdu, prudká otáčka vpravo a hustej sjezd u Kečupů dolů k Jizeře, potom spadaným zlatým podzimním listím podél Jizery okolo bunkrů na Mýto. Z Mýta takovej lehší výšvih po zpevněné cestě na Ručičky, odkud je to už jen co by kamenem na Dvoračky – zastávka v restauraci, doporučené menu borůvkové knedlíky. Pak extra sjezd plnej hafolapek do Jablonečku, kde se slabší povahy mohou posilnit vývarem u Zemánků, silnější pivem tamtéž. Následuje plynulý výjezd do Tříče, asi 3 km.
Celková délka cca 40 km, takovej malinovej pudink. Saláti se můžou vyhnout stupání z Mýta na Ručičky lanovkou z Harrachova, Jirka Kašpar říkal, že v říjnu určitě jezdí.
Ačkoliv Jankův plán byl velmi dobrý ještě jsme ho inspirativně vylepšili.
Od Tomášova kříže jsme vystoupali až na Hvězdu. Po prvním občerstvení (kyselo nebylo dostatečně kyselý) přes hřeben (který jsme měli původně objet) dolů na Mýto.
Knedlíky na Dvoračkách některým nedonesli, takže ne svou vlastní vinou porušili Jankův manažerský záměr. Restaurace U Zemánků byla záměrně vynechána z důvodu původně neplánované návštěvy Hvězdy.
Celková délka cca 40 km dodržena. Sálat s námi žádný nejel, proto Jirkova informace o říjnové lanovce zůstala neověřena.
Nedělní formu zhodnotili účastnící zájezdu jako vyhovující pro krátky nenáročný výlet na Rezek.
Trasa přímo přes tříčskou sjezdovku po červené, dobytí známé zříceniny Nístějky.
Zde bohužel došlo k politováhodnimu incidentu. Koktoš s Kečupem pravděpodobně poničili velice vzácnou rostlinu lopuštíka skloněného*, když museli vjet přímo až do hradní věže. Po prohlídce zříceniny hradu (bez výkladu) bahnitým sjezdem dolů k Jizeře. Krátký silniční úsek podél Jizery, a už jen osmikilometrový kopec na Rezek.
*Poznámka: Zelený cestovatel – a později vytrvalý usedlík – se jmenuje lopuštík skloněný (latinsky Hackelia deflexa), je podobný „přerostlé“ pomněnce s malými kvítky a roztroušeně roste na některých hradních zdech a skalách, na kterých Nístějka stojí. To, že ji lze vzácně nalézt také na zříceninách ve stejné době postavených a obývaných hradů Štěpanice a Navarov, je nepřímým důkazem čilé komunikace mezi středověkými sídly, v tomto případě patřícími západokrkonošské větvi rodu Valdštejnů. Aby však nedošlo k mýlce, že lopuštík roste na každém opuštěném hrádku: kromě těchto tří podkrkonošských zřícenin ho lze v celé České republice nalézt již jen asi na deseti lokalitách, vesměs na hradních kopcích.
Převzato z časopisu KRKONOŠE – JIZERSKÉ HORY.
Poznámka II: Trofej původně dostala Evička v Čertoryji. Rozhodla se že si ji nenechá jen pro sebe. Započala tradici putovní trofeje odvážného cyklisty.
foto: bjeta
Tags: Janek, Jizerské hory, mtb, putovní trofej
